Mission to the Moon - The First Part > Lexi

17. března 2011 v 20:30 | Lexi |  Mission To The Moon
Ten den, kdy odvysílali v televizi reportáž o tom, že na zem opravdu dopadne meteorit a zahubí vše živé, nikdy nezapomenu. Všude nastala panika, lidé se loučili se svými blízkými a usmiřovali se, se svými nepřáteli. Páchaly se hromadné sebevraždy a na každém rohu stál dav lidí, který se pokoušel uniknout záhubě tím, že se prokope do středu země nebo, že letadlem vyletí, jak nevýš to půjde. My měly lepší plán, ale k tomu až později. Nedalo se uniknout z té zkázy. Dokonce i teroristé začali být v klidu, ale šířily se fámy, o jejich chystaném útoku.


Tohle všechno se mi honilo hlavou, když jsem vyhlédla z okýnka tryskáče a pozorovala vlny, které se pořád zvětšovaly.
"Jestli přijde bouře a smete nás do vody, alespoň to budeme mít brzo za sebou" řekla Kikina, jedna z mých nejlepších kamarádek, a zakousla se do veliké bagety.
"Prosim tě…" reagovala Domča, druhá má nejlepší kámoška, a skepticky se na ní podívala "Takový štěstí mít nebudeme." "Já myslím, že štěstí je to, že v tuhle dobu letíme do Ameriky, nemyslíte?" zeptala jsem se jich.
"Jo to máš asi pravdu" konstatovala Kikina a zamyšleně otevřela Bravo Girl na stránce s Justinem Biebrem.
"Fuj! Jak se na něj můžeš dívat?" podotkla znechuceně Domča, která právě vzhlédla od svého notebooku.
"Vždyť umře! A já…my možná taky" zaječela Kikina a naštvaně se po ní ohnala. Bohužel netrefila Domču, ale mě, protože jsem nestihla uhnout.
"Auu, moje rameno! Ty magore! Ruku potřebuju funkční!" Naštvaně jsme na sebe zíraly, dokud se Domča nezačala smát - obě jsme se k ní přidaly, ostatně jako pokaždé. Asi po deseti minutách, jsme ale musely přestat a začaly pracovat na našem plánu.

"Je ti doufám jasný, že to musí klapnout na první pokus" zeptala se mě nervózně Domča zatímco Kikina nezaujatě přihlížela.
"Já vím, ale nahacknout se do raketoplánového systému NASA není moc lehký a nastavit v něm autopilot na cestu na měsíc je ještě těžší" namítla jsem vzdorovitě "Jsem sice dobrej hacker, ale je mi jenom 15."
"Já se jenom bojim, že to nevyjde protože…" nedokončila Domča větu.
"Protože Vám v tom zabráním! Nesmíte odletět. Tímhle totiž letím já" ozvalo se za námi.
"Kdo jsi?" zeptala se Kikina neznámého.
"Dack Harris- agent FBI" odpověděl neznámý.
"Nejsi na to trochu mladý? Může ti být tak maximálně 15, jako nám! A když jsi od FBI, jakto, že mluvíš česky?" ptaly jsme se ho jedna přes druhou.
"Mluvím, všemi jazyky světa…a ano, je mi 15, no a?...čas běží, takže musím letět…je mi líto" ucedil skrze zuby a otočil se k nám zády. To byla, ale chyba, které Kikina rychle využila tak, že mu skočila na záda, svalila ho k zemi a jediným úderem ho přivedla do bezvědomí.
"Hustý" ozvala jsem se zároveň s Domčou.
"Už to máš hotový?" zeptala se mě bez reakce na svůj předchozí výkon Týnka.
"Dej mi 5 minut" houkla jsem na ni.
"Máš tak 3, než se znovu probere." podotkla Domča realisticky.
"Fajn…" odpověděla jsem a ponořila se zpět do tisíců šifrovaných zpráv, čísel a kódů. Zápasila jsem s časem. Stačila by jedna chyba a byly bychom všechny tři mrtvé…
Když jsem po 2 minutách vzhlédla, dokončila svou práci zaklapnutím notebooku, rozlil se mi po tváři vítězoslavný úsměv a já cítila, že nám to vyjde.

"A jak se to startuje?" zeptaly se mě holky, když jsme se pohodlně usadily v pilotních sedačkách s notebooky na nohách.
"Zmáčknu Ctrl+Alt+Enter." A vzápětí jsem to opravdu udělala. Chvíli se nic nedělo, ale pak se raketa otřásla a motory zaburácely. Otočila jsem se, abych zkontrolovala svoje pásy a holky začaly ječet. Neviděla jsem, jak se to stalo, ale na předním skle se objevila ruka a posléze i hlava Dacka Harrise.
Asi nepochopil, že nemůžeme a ani nechceme zastavit. Postupně jsme se rozjely a nabíraly rychlost. S jeho tělem to ale nic nedělalo - jak je to možné??
"Páni" ozvala se Domča "Ty jsi to dokázala! Letíme!" A skutečně. Byly jsme ve vzduchu.
"Počkej Hani.." zeptala se mě Kikina "Jakto, že nepotřebujeme skafandry?"
"To je chytrá otázka Kikino" ozvala se překvapeně Domča. Začala jsem vysvětlovat.
"Viděly jste někdy Hvězdnou Bránu? Tam taky neměli skafandry… Funguje tady umělá gravitace.. V podstatě tu máme vlastní atmosféru."
"Boží." Vydechla Kikina.
"Holky! Koukněte!" vykřikla Domča a ukazovala na přední sklo. Zatajila jsem dech. Byly jsme ve vesmíru.
"Wow" řekla Kikina.
"Že jo… ten vesmír je nádhernej" řekla okouzleně Domča.
"To nemyslim…ten raketoplán má dívko a rádio!" vykřikla nadšeně.
"Ty debile!" vykřikly jsme s Domčou najednou a vzápětí chytly výtlem. A pak, stalo se to tak rychle, že jsem to nestačila zaregistrovat. V jednu chvíli jsme se málem válely smíchy po podlaze a v druhé mi kolem hlavy prosvištěla kulka. Minula mě jen o kousek a zasáhla neprůstřelné přední sklo, od kterého se odrazila jako pírko a zamířila si to k tomu, kdo vystřelil. Pak někdo zařval a my se nevěřícně otočily. Na zemi před námi ležel Dack Harris a držel se za poraněnou nohu. Chvíli jsme na něj ohromeně zíraly a nedokázaly pochopit, jak se tam dostal. Už jsem to chtěla začít řešit, ale to, co jsem uviděla ve vesmíru mi vyrazilo dech. Obří meteorit se přibližoval neuvěřitelně rychle k Zemi. I když jsem to neviděla, dokázala jsem si představit paniku lidí, kteří vidí smrt a nemohou uniknout. Holky vypadaly ohromeně - stejně jako já - ale vypadalo to, že Dackovi je to jedno. Ani né do 5ti minut dopadl meteorit na Zemi, která se roztříštila v záři planoucího slunce a padajících hvězd. Několik minut jsme tam stáli - v případě Dacka leželi - a němě jsme zírali před sebe. Po chvíli prolomila ticho Kikina : "Proč ten notebook tak vrčí a bliká?"
"A sakra!" křikla sem "To je hyperpohon! Držte se, za chvíli jsme na měsíci!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sogur sogur | 21. března 2011 v 18:58 | Reagovat

je to super... a ta reklama nevadi... a mimochodom nie som ona ale on... ale to nevadi

2 Lexi Lexi | 21. března 2011 v 20:04 | Reagovat

dikes moc :))

3 Nakira Nakira | Web | 28. října 2011 v 17:46 | Reagovat

Není to špatný, ale zkus to více rozepsat do detailů :)

4 Lexi Lexi | Web | 1. listopadu 2011 v 15:03 | Reagovat

dobře, pokusím se o to :D děkuju za názor :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama