Mission To The Moon - The First Part > Cookies

17. března 2011 v 21:20 | Cookies |  Mission To The Moon
Vzpomínala jsem na den,kdy v televizi odvysílali reportáž o tom,že na zem opravdu dopadne meteorit a naše Země bude neobyvatelná a bez známek života.Když jsem vykoukla z okna,všude jsem viděla lidi,kteří v panice pobíhali a ječeli všude okolo a byli zoufalí z toho,že se nemohou zachránit.Někteří lidé se snažili prokopat do středu Země,ale já si myslím,že by jim to moc nepomohlo.Když jsem pohlédla na dům naproti,uviděla sem na jeho vrcholku stát řady lidí,kteří s hrůzou v očích skákali z domu a páchali sebevraždy.Také jsem dole na ulicích viděla hloučky lidí,kteří si dávali pusy na rozloučenou,objímali se a loučili.Byl to hrozný pohled.Všude dole na ulicích byla panika,smutek,hrůza,zoufalství a plno dalších pocitů..Teroristé prohlásili,že už nebudou žádné další útoky,ale prý něco chystají.

S těmito myšlenkami jsem koukala z okna našeho tryskáče a pozorovala letadla lidí,kteří chtěli vyletět nad zemský povrch se snahou uniknout zkáze.Zpozorovala jsem,že se vlny pořád zvětšují.
,,Jestli přijde bouře a smete nás do vody,alespoň to brzo budeme mít za sebou." řekla jsem a se snahou zahnat ty zlé myšlenky si kousla do velké bagety.
,,Prosim tě.." reagovala Domča a skepticky se na mě podívala.,,Takový štěstí mít nebudeme."
"Já myslím, že štěstí je to, že v tuhle dobu letíme do Ameriky, nemyslíte?" zeptala se nás Hanka.
,,Jo,to máš asi pravdu." Konstatovala jsem a otevřela si Bravo Girl na stránce s Justinem Bieberem.
,,Fuj!Jak se na něj můžeš dívat?" vykřikla Domča a znechuceně si odfrkla,když vzhlédla od svého notebooku.
,,Vždyť umře!A já..My možná taky!" zaječela jsem na ní a naštvaně jsem se po ní ohnala,ale netrefila jsem Domču,ale Hanku,která nestihla uhnout mojí letící ruce.
,,Au!Moje rameno!Ty magore!Tu ruku ještě potřebuju funkční.." naštvaně jsme na sebe hleděli dokud se Domča nezačala tlemit a my obě jsme se k ní přidaly.Po chvíli jsme ale museli přestat a začaly jsme pracovat na našem plánu.
,,Je ti doufám jasný,že to musí klapnout na první pokus.." zeptala se Domča nervózně Hanky.
"Já vím, ale nahacknout se do raketoplánového systému NASA není moc lehký a nastavit v něm autopilot na měsíc je ještě těžší" namítla Hanka na svoji obhajobu. ,,Jsem sice dobrej hacker,ale je mi jenom 15."
,,Já se jenom bojim,že to nevyjde,protože.." ,,Protože vám v tom zabráním!Nesmíte odletět.Tímhle totiž letím já." ozvalo se za námi.
,,Kdo sakra jsi?!" vykřikla jsem na neznámého.
,,Dack Harris.Agent FBI." odpověděl neznámý.
"A kolik ti vůbec je?" zeptala se Domča.
,, Může ti být tak maximálně 15, jako nám!" vykřikla Hanka.
,,A když jsi od FBI, jakto, že mluvíš česky?" namítla jsem.
"Mluvím, všemi jazyky světa.A ano, je mi 15, no a?Čas běží, takže musím letět.Je mi líto." ucedil skrz zuby a otočil se k nám zády.To ale neměl dělat,protože jsem využila situace.Skočila jsem mu na záda,srazila ho k zemi a svým pravým hákem ho přivedla do bezvědomí.
,,Hustý.." ozvali se holky za mnou šokovaně.
,,Už to máš hotový?" zeptala jsem se Hanky jakoby nic.
,,Dej mi 5 minut." Houkla na mě Hanka.
,,Máš tak 3,než se probere." dodala Domča.
,,Fajn.." odpověděla Hanka a ponořila se do spousty čísel a kódů.
Když Hanka po 2 minutách vzhlédla s vítězoslavným úsměvem na tváři a oznámila nám,že je to hotové,sedli jsme si do sedaček,zaply si pásy a čekaly,až se rozjedeme.
,,Jak se to startuje?" chtěli jsme s Domčou vědět.
,,Zmáčknu Ctrl+Alt+Enter." vysvětlila Hanka a zmáčkla tlačítka.
Chvíli se nic nedělo,ale pak se raketa otřásla a motory zaburáceli.Všechny tři jsme začali ječet nadšením,ale najednou jsme si všimly ruky a později i hlavy Dacka Harrise.Rozjeli jsme se a nabírali rychlost,ale s Dackem to nic nedělalo.To není možné?Nebo snad ano?
,,Páni,ty jsi to dokázala!My letíme!!" vykřikla nadšeně Domča.
,,Počkej Hani..Jaktože nepotřebujeme skafandry?" zeptala jsem se se zdviženým obočím.
,,To je dobrá otázka,Kikino." potvrdila Domča a Hanka začala vysvětlovat.
,,Viděli jste někdy Hvězdnou bránu?Tam taky neměli skafandry.Funguje tady umělá gravitace,vlastně tady máme vlastní atmosféru."
,,Boží.." vydechla jsem úžasem.
,,Holky,koukněte!!" vykřikla Domča ukazujíc na přední sklo.A v tom jsem si uvědomila,že jsme opravdu ve vesmíru..Najednou jsem si všimla,že ta raketa má dívko a rádio!!
,,Wow!!" vypravila jsem ze sebe šokovaně.
,,Že jo..Ten vesmír je nádhernej." odpověděly my holky,které mysleli,že jsem myslela vesmír.
,,Ten raketoplán má dívko a rádio!!" vykřikla jsem unešeně.
,,Ty debile!!" křikli na mě holky těsně předtím,než jsme všechny tři propukli ve smích.
Najednou jsem uslyšela výstřel a vidím,že Hanka stihla jen tak tak uhnout před letící kulkou.Odrazila se od neprůstřelného předního skla a zasáhla toho,kdo vystřelil.Dacka Harrise.Trefila ho do nohy a on tam ležel,řval bolestí a děsně se šklebil.Malou chvíli jsme na něj ohromeně zírali,než si Hanka všimla něeho ve vesmíru..Byl to obrovský meteorit,který se řítil na Zemi.Najednou mi bylo líto lidí,kteří tam zůstali a musí čelit smrti.Všude pobíhající lidé naplněni panikou,strachem,smrtí,zoufalstvím a vědomím,že nemohou nikam uniknout.Všechny tři jsme byly ohromeny,ale Dack se jen držel za nohu a desně skučel.Bylo mu to jedno.Vrhla jsem na něj znechucený pohled a otočila se.To co jsem uviděla,mi vyrazilo dech.Naše milovaná Země se pod nárazem meteoritu roztříštila na několik kusů.Jen tak jsme tam stáli,Dack ležel a dívali se,jak se naše Země mění pár kusů hlíny,kamenů a horkého magmatu.Ticho prolomil notebook,který začal hrozně chrčet,pískat a blikat.
,,Proč ten notebook tak děsně chrčí a bliká??" zeptala jsem se s hrůzou vhlase.
,,A sakra!!" křikla na nás Hanka běžící k notebooku.
,,To je hyperpohon!Držte se,za chvíli jsme na Měsíci."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama