Mission to the Moon - The Second Part > Cookies

20. března 2011 v 15:16 | Cookies |  Mission To The Moon
Všude kolem byla jen tma..Černočerná tma..A hle,něco bílého..Měsíc..
,,Sakra.." zamumlala Hanka zaraženě.
,,Co se děje?" ptala se okamžitě Domča.

,,Tak trochu nevim,jak tam dole budem dýchat a jak zajistíme,abychom tam neumrzly a nelítali.." odpověděla Hanka frustrovaně.
Já jsem okamžitě začla panikařit a nevěděla jsem,co mám říkat dřív..
,,No to si ze mě děláš srandu? To snad neni možný! Jak si na to mohla zapomenout? Dyť nemůžeme ani vylézt z lodi! A co až nám dojde kyslík?! Udusíme se tady!" začla jsem hystericky ječet na Hanku.
"No promiň, ale to si ze mě děláš srandu?! Copak já za to můžu? Já sem měla na práci raketu, zatímco ty a Domča ste se o tohle měly postarat! Neházej to na mě, buď tak hodná" obhajovala se Hanka dotčeně.
,,Já sem měla na starosti jinou práci!!" křikla jsem na Hanku ublíženě.
,,Jo,a co?!" podívala se na mě Hanka s jasným sarkasmem v obličeji.
,,Jídlo! Nebejt mě, tak bychom umřely ještě dřív, než by nám došel ten pitomej vzduch!!" opáčila jsem Hance a naštvaně jsem do ní strčila,protože jsem toho už měla opravdu dost..Začínalo to vypadat na bitku..
,,Nechcete se uklidnit?" snažila se nás usměrnit Domča.
,,Hele,já nemůžu za to,že to na mě všechno hází!" vykřikla uraženě Hanka.
Chtěla jsem něco říct,ale skočil mi do řeči Dack,který ještě pořád ležel na zemi za námi.
,,Můžete se přestat hádat a pomoct mi?!" kázal nám,ale když uviděl naše výrazy,rychle dodal ,,..prosím?"
,,Fajn.." štěkla jsem na něj a šla mu pomoct.
Dack ležel na zemi,divně zkroucený a Hanka si se zadumaným pohledem stoupla na skleněnou podložku,díky které se mohla podlaha stát neviditelnou.Ta zablikala a po podlaze šlehl plamen elektrického proudu.Podlaha se "zavlnila" a zmizela.Dack,který nevěděl,že je podlaha neviditelná,v tušení že se propadá do vesmíru začal hystericky ječet.Když ale zjistil,že nikam nepadá,tak se zarazil a začal se červenat.S holkama jsem se na sebe jenom koukli a začali jsme se děsně tlemit.
,,Óó,pán je táák statečnej!!" vyřkla svojí poznámku s ironií v obličeji Domča.Dack se jenom celý červený zavrtěl a překulil na záda,aby se nemusel koukat pod sebe.Ani se mu nedivím,ale už jsem si zvykla.
"Co s ním uděláme? Dáme ho někam pod zámek?! Nebo ho... ehm ... zabijeme" řekla Domča a při posledním slově ztišila hlas,aby to Dack neslyšel.
"Nevím, ale rozhodně to nemůžeme nechat bejt, jen tak, když víme čeho je schopnej" odpověděla jí Hanka rovněž potichu.
"Co,co??" vrhla jsem se k nim i když jsem to celé slyšela,poněvadž jsem od nich stála bezmála metr.
"Vydrž,jo?!" odbyla mě rychle Domča,jako nějaké mimino.
"Tss.." odfrkla jsem pohrdavě a odkráčela za Dackem,abych mu pomohla se posadit.Pozoroval holky se zamyšleným pohledem a nejspíš přemýšlel o čem přemýšlí..
"Je ti doufám jasný, že to, jak si mě právě málem zabil, nebyl ten nejchytřejší plán. Je mi jasný, že kdyby bylo po tvém tak už sme všechny mrtvé a ty bys to tady oslavoval." ujistila ho Hanka a vrhla po něm vražedný pohled.
"Co se mnou uděláte?" dožadoval se rozhodnutí a pokukoval po nás třech do trojúhelníku.
"Co se mě týče,tak bych tě nejradši zabila ty.." odsekla jsem mu a začla jsem vymýšlet co nejjedovatější nadávku,co znám..Ale přerušila mě Domča,která mě začala uklidňovat.
"Prosím…Nezabíjejte mě!!" začal Dack s prosebným výrazem v obličeji.
"Řekni nám jeden jediný důvod, proč bychom to neměly dělat!" odpověděla mu nelítostně Domča.
"Vím..Umím.." začal vysvětlovat,ale já jsem mu skočila do řeči a jako obvykle jsem se ned začla vyptávat se svým obvyklým "Co?"..Jenže v tom Dack upadl do bezvědomí a nedopověděl.Snad se mu nic nestalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama