Mission to the Moon - The Third Part > Cookies

31. března 2011 v 16:37 | Cookies |  Mission To The Moon
Dack jen tak ležel na zemi..V bezvědomí..Začala jsem panikařit,protože věděl něco,co by nám mohlo pomoct.A hlavně je to taky normální kluk..Hezkej kluk..Začíná se mi líbit,nemůžu ho tady nechat jen tak ležet v bezvědomí,když se mi libí.Může mu něco bejt..Může umřít..To néé!!To nemůžu dopustit,musim něco udělat.
"No tak,probuď se!Dělěj,prober se!"vrhla jsem se k němu panicky s těmito slovy.

"To nezabere.." poradila mi Domča s nezájmem.Ale ona to přece nemůže pochopit,když se jí nelíbí..
"Dojdu pro nějakej aspirin a vodu,nepotřebujeme tady mrtvolu..Domčo,nevidělas někde nějaký obvazy a dezinfekci?A Kikino,nemohla by prosím tě dojít pro nějaký deky a polštáře?"zeptala se nás Hanka a začla zírat skrz podlahu do vesmíru.
"Myslim,že lékárničku jsem viděla někde v koupelně. Pomůžu ti jí najít,jestli chceš.Vsadim se,že u toho budou i ty léky." nabídla se pohotově Domča.
"A co ty?Víš kde to máš hledat?" vyptávala se Hanka,aby se ujistila,jestli to fakt vím.
"Nejsem nějaká uklízečka,abych věděla,kde to je.." zamumlala jsem podrážděně,protože jsem měla nervy na pochodu z toho,že se Dack už nemusí vůbec probudit.Ale vím to,takže jsem přikývla a šla.Ještě jsem zaslechla jak Hanka něco říká domče,ale už jsem nevnímala a skoro běžela do skladu,kde by to všechno mělo být.Když jsem dorazila do skladu,bylo ta spousta věcí.Skafandry,jídlo,nářadí a plno dalších věcí.Konečně jsem uviděla hromadu dek a ručníku.O kousek dál pak byli polštáře a povlečení.Rychle jsem povlíkla tři polštáře,vzala do ruky tři deky,dva ručníky a tři polštáře a vyrazila zpět.Taky už může být pozdě..Ne!!Na tohle nesmím myslet.Dack přežije a nic mu není.Je jenom vyčerpaný.Zase jsem se rozeběhla,ale nepamatuju si,kudy jsem přišla.Najednou jsem se ocitla na křižovatce.Instinkt mi říkal,abych se dala doprava,tak jsem to udělala.Za pár metrů se chodba rozdvojovala,tak jsem to riskla,dala na svůj instinkt a šla doleva.Tahle chodba byla dlouhá a já si nevzpomínala,že bych jí šla.Znovu jsem se rozběhla,protože jsem slyšela Dackovi výkřiky.Nevím odkud,ale odněkud byly.Možná jsem je jenom slyšela ve své hlavě..Už mi hrabe.Každopádně se tam musím dostat co nejdřív.A jak jsem běžela a snažila se tam dostat co nejdřív,nějak se mi zamotaly nohy a já zakopla.Naštěstí jsem spadla do měkkýho,protože jsem nesla tolik polštářů a dek.V duchu jsem si zanadávala,že jestli se chci dostat k Dackovi včas,tak musím běžet a né padat.Rychle jsem se zvedla a běžela dál.Další křižovatka..Hmm..Doleva a běžim.Rychle.Prudce zatočit za roh a pak třeba rovně.Sakra!Zase jsem v té dlouhé chodbě.Tak třeba doprava,minule jsem šla doleva.Snad to vyjde,protože si nemůžu dovolit tad zbloudit v kruzích,když může Dackovi třeba něco bejt..Běžela jsem dál a popoháněla mě myšlenka na Dackovi bolestné výkřiky.Další křižovatka byla rozdělená na 6 chodeb,tak jsem zatočila ostře doleva.Třeba už to vyjde.Běžela jsem dál,až jsem málem znovu spadla.Zatáčka ostře doprava,ale na rohu už jsem si musela odpočinout a tak jsem se opřela o stěnu a svezla se k zemi.Ani nevím,jak dlouho jsem tam seděla,ale najednou jsem zaslechla Dackův přidušený výkřik.To mě vyburcovalo k tomu,abych se zvedla a běžela dál.Tenhle labyrint mě nebavil ,tak jsem šla po sluchu,ale když jsem dlouho nic neslyšela,řekla jsem si,že Dackovi výkřiky jsou přece jenom jen v mé hlavě a že už mi vážně hrabe.Teď pár kulatých zatáček,jako had.Musela jsem se pousmát.Musim běžet dál a ne se tady smát.Hele Hanka!Málem sem do ní narazila.
"No konečně!" vydechla jsem si úlevou i fyzickým vyčerpáním."Pořád chodím v kruzích a né a né se z nich vymotat."
"To je blbost!Ještě nikdy jsem neslyšela,že by se někdo ztratil v raketoplánu" ohradila se na mě Hanka a vypadala docela zmatená.Už sem začínala ztrácet nervy tak jsem začala křičet : "Domčo,Domčo!!"
"Holky,ježiš kde ste??" vykoukla Domča nečekaně ze zdi za náma.Ale teď tam jsou dveře..To je divný.Asi už mám i vidiny.Tak hodně už mi hrabe.
"Víš,my sme se ztratily.Motaly sme se pořád v kruhu a.." začala jsem Domče okamžitě vysvětlovat naší dlouhou nepřítomnost.
"Jo,jasně,chápu.Pojďťe už..Myslim,že se probouzí."odpověděla malinko otráveným tónem Domča a já s Hankou už jsme se začaly soukat dveřmi,u kterých bych přísahala,že ještě před chvílí to byla zeď,dovnitř.Dack ležel na zemi a občas sebou cuknul bolestí.Pootevřel oči,aby na nás pořádně viděl,protože neví co s nim uděláme.Ani my to pořádně nevíme..
"Podívejme se na hrdinu.." rejpla sem si do něho.Sice se mi líbí,ale nechci aby to věděl a málem zabil mojí nejlepší kámošku..Zavrčel na mě něco jako ať ho nechám bejt a chtěl si stoupnout.To se mu ale moc nepovedllo,protože místo toho,aby se zvedl,se svezl k zemi jako domeček z karet.Domeček z karet,co skučí bolestí.
"Zmlkni!" štěkla na něj Domča.Hanka si klekla k Dackovi a převalila ho na záda.Lékarničku si položila vedle sebe,aby jí měla po ruce.Ani nám neobjasnila,co teď budeme dělat,ale to je jedno.Hlavně že bude zdravej.
"Co chceš dělat?!" vyhrkl Dack naštvaně,ale na očích jsem mu viděla,že se bojí o svůj život.
"Teď se nehýbej,pokud nechceš mít o nohu míň" prohlásila Hanka směrem k Dackovi se smrtelnou vážností.
"Chceš něco proti bolest nebo to zvládneš?" ptala se ho Hanka ještě jednou.Jak všichni víme,neni to zrovna velkej hrdina.
"Něco proti bolesti by bodlo..Díky.." procedil Dack skrz zuby,jako kdyby jsme mu tady právě nezachraňovali život.Domča vyhrabala nějaký léky na uspání nebo co to bylo..Hodila jí je a došla pro flašku s Kofolou.Mezitím jsme s Hankou zvedli Dacka do sedu,aby mohl zapít ty prášky Kofolou.Chvilku trvalo než prášky zabraly,ale po chvíli se dostavil stav otupělosti a my jsme se pustili do Dackovi 'operace'.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama