Let Me Live - 1.Wake Up

21. dubna 2011 v 15:59 | Lexi |  Let Me Live
Už po pár minutách jsem se propadla do hlubokého spánku. Dopadla na mě únava z toho, jak jsme spolu se Stellou poslední týden jenom pařily a užívaly si posledních volných dnů, do začátku naší vysněné vysoké. Dostat se na Stanford byl snad sen každého normálního, průměrně inteligentního, amerického studenta. A mně, Stelle, její sestře Rebecce a mému ex-příteli Jasonovi Satterowovi se to nějakým zázrakem podařilo. Já a Jason jsme si na Stanfordu plánovali společnou budoucnost, ale on to zkazil, když se ocucmával s jinou holkou. Jeho verze byla, že byl na mol a že si to nepamatuje. Podle mě ho to ale neomlouvá. A ať mi rozchod s Jasonem pokazil náladu sebevíc, pořád to nedokázalo překonat naše nadšení. Byli jsme jako malí prvňáci, co jdou první den do školy.

Další, co mi kazilo náladu, bylo to, že se budu muset přestěhovat z mého milovaného, rodného města Oaklandu do, pro mě zcela neznámého, města Stanford. Byla jsem ohromená, když nás přijali, protože na Stanfordu většinou studují jen velmi významní a důležití lidé. Ano, byli jsme z důležitých a bohatých rodin, ale..Měli jsme prostě štěstí. Se Stellou jsem si ale byla jistá, že naši rodiče museli použít nemalé finanční prostředky, aby nás vedení školy vůbec pustilo k příjmačkám.
Abych to shrnula - už několik dní jedu all day-all night a prostě jsem dneska večer odpadla a úplně zapomněla, na svůj slib Stelle, že jí zavolám. Říkala, že má hrozně novinek. Podle toho, jak byla tajnůstkářská, jsem usoudila, že jistojistě půjde o kluka. V tuto chvíli jsem ale nepřemýšlela nad jménem toho neznámého idola mojí nejlepší kámošky. Nezajímalo mě, odkud ho zná nebo jestli už s ním má dokonce domluvené rande. Má hlava se vyprázdnila od všech problémů a já v klidu usnula.
Když jsem se probudila, bolela mě hlava a bylo mi blbě. Kocovina - došlo mi hned, jak jsem se postavila na ochablé nohy a upadla zpět na postel, protože se mi neskutečně začala motat hlava. Jakoby toho nebylo málo, tak ani né minutu po mém nepříjemném probuzení mi hned vedle ucha začal zvonit budík. Jeho zvonění bylo pro mou hlavu doslova muka. Moje ruka vystřelila už v nacvičeném úhlu a přesně jak měla, dopadla na kovovou krabičku, kterou rozhodným pohybem umlčela. Konečně byl zase klid a já jsem si usmyslela, že nikomu přece nebude vadit, když si třeba na hoďku nebo na dvě zdřímnu. Sotva jsem zamhouřila oko, někdo mě znovu vyrušil. Nebyl to ani mobil ani budík. Byl to můj pes Ben, kterého jsem nedávno naučila spoustu triků včetně otvírání dveří. Teď jsem toho částečně litovala, protože mi laškovně vyskočil na postel a olízl mi obličej. Zoufale - v posledním pokusu o odpočinek - jsem ho odstrčila, ale on se samozřejmě vrátil, poněvadž to považoval za hru. Uvědomovala jsem si svou prohru, tak jsem se bez dalších donucovacích prostředků zvedla, podrbala svého pesana za ušima a zamířila si to přímo do koupelny. Když jsem procházela okolo pokoje pro hosty, nedalo mi to a já nahlédla dovnitř, protože se od tamtud nesl nesnesitelný řev "hudby". Metal pro mě nebyl, není a nikdy nebude hudba. V pokoji jsem zahlédla svého staršího bráchu, kterému bylo asi úplně jedno, že tím hlukem obtěžuje všechny v rozsahu deseti kilometrů.
"Lucasi!! Nechtěl bys to trošičku ztlumit?" zavolala jsem na něj a otráveně ho pozorovala.
"Ale notak Maddie" ohradil se Lucas a zamračil se na mě "Přece nám nechceš kazit zábavu ne? Klidně se můžeš přidat, jestli chceš. I když.." řekl a změřil si mě udiveným pohledem "..ty už za sebou nějakou pařbu máš, co?"
"Nám?" zarazila jsem ho a rozhlédla se po celém pokoji. Původně jsem si jich nevšimla, ale v pokoji bylo asi deset lidí a všichni se vlnili v rytmu.. hudby. Zrovna když jsem se rozhodla vejít, připlazila se k bráchovi nějaká holka a začala se s ním líbat. Znechuceně jsem obrátila oči v sloup a vstoupila do místnosti. Došla jsem k rádiu a radikálně ho zeslabila. Všichni přítomní se na mě naštvaně podívali, jak tam stojím s kruhy pod očima, pouze v noční košili, ale hned zase pokračovali ve své původní činnosti. Vyšla jsem z pokoje a přibouchla za sebou dveře. Hned to bylo snesitelnější. Pokračovala jsem do svého původního cíle - koupelny.
Svého vzhledu jsem se zhrozila. Velké černé kruhy pod očima, nateklý spodní ret a vlasy obarvené na modrou dokazovaly, že jsem tento týden opravdu nestrávila pitím čaje o páté. To, že budu mít kruhy pod očima, mi bylo jasné. O nateklém rtu jsem taky věděla a až moc dobře si uvědomovala, jak jsem k němu přišla. Ale o té modré jsem si nepamatovala vůbec nic. Kéž bych si byla schopná vzpomenout, jak jsem k tomu přišla. Vzdychla jsem a připsala si na seznam mých dnešních úkolů další bod. Zajít si ke kadeřnici a nechat si odbarvit vlasy. V duchu jsem počítala, kolik volného času budu dneska mít na to, abych zavolala Stelle a omluvila se jí za včerejšek. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a kartáčem si začala rozčesávat vlasy. Poté jsem se namalovala a částečně pudrem zakryla kruhy pod očima. Když jsem byla se vším asi tak za půl hodiny hotová, vypadalo to se mnou už o dost líp. Odešla jsem z koupelny a opřela se o zábradlí schodů, které vedly přímo do kuchyně. Bezcílně jsem tam stála a dívala se "doblba".
Z mého pokoje se po pár okamžicích začalo linout zvonění mého mobilu. Co nejrychleji jsem si to zamířila ke zdroji zvuku a překvapeně zírala na číslo, blikající na displeji. Poté jsem se zamyšleně prstem dotkla nápisu "přijmout".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hannah Hannah | 21. dubna 2011 v 16:11 | Reagovat

Ahoj. :) Jen jste ještě neodeslali drabble do Sladký sen. Ještě je samozřejmě čas, ale píšu to všem, kdo ještě neodeslali, tak nějak průběžně. :D

2 Hannah Hannah | 21. dubna 2011 v 20:03 | Reagovat

To video jsem dělala ve Windows Movie Makeru, měl by ho mít v PC každý, kdo má Windows. :D

3 Bella Bella | Web | 22. dubna 2011 v 9:28 | Reagovat

hmm,to bylo dobré.ví než dobré,rychle další.já se tak strašně těším až zjistím,kdo jí volá
:D

4 Crazy Crazy | 22. dubna 2011 v 19:01 | Reagovat

Teď píšu jako Bella:
CZaSZ napíšu dneska.Pro tebe se budu snažit to sem dát ještě dneska,ale nic neslibuju.

5 Crazy Crazy | Web | 22. dubna 2011 v 19:06 | Reagovat

no jasně že spřátelíme.moc ráda.
přidej si mě jako Crazy
:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama