Mission To The Moon - The Fourth Part > Lexi

1. dubna 2011 v 23:43 | Lexi |  Mission To The Moon
"Promiňte, že jsem utekla a nepomohla vám, ale já prostě nemůžu vidět krev" omlouvala se opožděně Kikina, když jsme se s Domčou umývaly od Dackovi krve.
"Hele málem tam vykrvácel, pře jsme narušily stehení tepnu!" zaječela na ní pořád ještě otřesená Domča.
"Ale já z toho mám fóbii, no" hájila se Kikina.
"Nebejt toho, že byla Domča na kurzu první pomoci, tak tam umřel" křičela jsem na ní i já.
"Tos nám to nemohla říct dřív?!" přidala se Domča.

"Je mi to líto, ale já jsem na to z hladu zapomněla!" zaječela na mě Kikina odpověď a se slzami v očích utekla pryč.
Vyletěla ven z koupelny a my jenom slyšely, jak se za ní přibouchly dveře. Já i Domča jsme byly zticha a nepromluvily na sebe jediné slovo. Obě jsme až moc dobře věděly, že Dack ztratil mnoho krve a že není vůbec jisté, jestli náš zákrok přežije a bude chodit. Možná jsme si na ní až moc vybily vztek, ale byly jsme v právu. Jakmile jsem totiž řízla skalpelem a Dackovi začala téct krev, pustila mu Kikina ruce, vyběhla pryč rychlostí blesku a nechala nás tam. Dack do mě začal mlátit, protože ho to i přes prášky proti bolesti očividně bolelo a Domča musela pustit nohy a jít zabránit Dackovi v tom, aby si o ostří skalpelu uřízl prsty, když se mi ho snažil vytrhnout. Jakmile držela ruce, pustila jsem se opět do práce a a zajela jsem mu skalpelem do masa, abych se mohla dostat ke kulce, která nešťastnou náhodou uštípla miniaturní kousíček kosti, který mu sice scházet nebude, ale kdybychom ho tam nechaly, nebyl by to ten nejlepší nápad. Jenže zrovna, když to byla ta nejošemetnější práce, tak Dack vykopnul a skalpel mu přeřízl tepnu tak lehce, jako by to bylo jen stéblo trávy. A pak byla všude kev a já si jenom pamatuji, jak to krvácení Domča nějakým zázrakem zastavila, jak jsme spolu vydnaly odštěpěk kosti a z nohy mu vytáhly kulku, která byla původně určená mně.
Všechno bylo jakoby zrychlené a potom už jsme Dacka ukládaly do jedné z měkkých postelí a zamykly za ním dveře.
Zamrkala jsem a otupěle se podívala do zamlženého zrcadla.
"Hanko jdeš?" zeptala se mě Domča a zastavila se v půli cesty ke dveřím. Když jsem nereagovala zkusila to znovu a pak ještě jednou. Přišla až ke mně a rukou mi zamávala před obličejem. Když jsem se ani nepohla, tak mě popadla za ramena a zatřásla se mnou. Konečně jsem se probrala.
"No konečně" oddechla si Domča "Co je to s tebou?"
"Nic" zamumlala jsem neurčitě "Jen mi tak vrtá hlavou Kikinina reakce. Chci říct, že když jsem málem umřela já, byla vyděšená a tak, ale nepamatuju si, že by brečela."
"Co tím chceš říct?" zeptala se mě Domča a zasmála se.
"No, myslim, že se nám tu tvoří pár" vyjasnila jsem svou hypotézu naoko vážně, ale v příští vteřině mě to přestalo bavit a já se začala smát spolu s ní - tak ironicky a neskutečně nám to znělo. Když jsem se nad tím ale opravdu zamyslela, musela jsem uznat, že se k sobě ti dva docela hodili.
"Kde myslíš, že je?" přerušila mé myšlenky Domča.
"No, pokud je to pravda a jí se opravdu Dack líbí..." začala jsem a Domča mi skočila do řeči.
"...Né-li víc" řekla a pobaveně se zašklebila.
"Myslím, že by mohla být u Dackova pokoje" dokončila jsem svou myšlenku a vyšla z koupelny.
Zamířila jsem si to přímo k místu, kde Dack odpočíval.
"Co kdybychom jí už nechaly být?" promluvila po chvíli mlčení Domča.
"Fajn, ale já prostě nechápu, jak nás tam mohla nechat" začala jsem znovu nadávat, ale Domčin pohled mě utišil. Dál jsme pokračovaly v tichosti a každá z nás byla pohroužená do svých myšlenek. Najednou jsme uslyšely ránu a něčí zasténání. Jediný pohled na Domču mi stačil, abych se ujistila, že jí napadla stejná věc - Dack a Kikina.
Zastavily jsme se na konci chodby a nemohly uvěřit scéně před námi. Vykřikla jsem a Domča se ke mně přidala. Dveře do Dackova pokoje byly otevřené a Kikina ležela na podleze před nimi a nehýbala se. Věděla jsem, že se Domče honí v hlavě právě teď stejná otázka jako mně : "Je Kikina naživu?!"
Přiběhly jsme k ní a zatímco si Domča přisedla k její hlavě tak já nakoukla do pokoje. Na zemi byl převrácený koš a postel byla neustlaná a rozházená. Na podlaze byla vylitá kofola a umyvadlo se lesklo krví. Něco mě ale zděsilo ze všeho nejvíc. Dack Harris, agent FBI, byl pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama