Mission To The Moon - The Fifth Part > Lexi

25. května 2011 v 22:43 | Lexi |  Mission To The Moon
"Kikino vzbuď se! Prober se! Prosím..." vzlykala Domča a cloumala s tělem ležícím před ní.
"Domčo, Dack je pryč!" vběhla jsem zpět do chodby a začala v ní hystericky pobíhat, dokud jsem si znovu nevšimla Kikiny ležící na zemi.
"Prosím, řekni mi, že je naživu" vydechla jsem zděšeně a klekla si vedle Domči, která jí právě měřila tep.
"Myslim, že jo. Musíme jí vzbudit, pomož mi. Nemůžeš mi přinést vodu nebo tak něco?" zeptala se mě Domča.
"Jo, to by asi šlo" zakoktala jsem se a zamířila rychlostí blesku do pokoje, ze kterého jsem před pár okamžiky vyběhla. Došla jsem k umyvadlu, které bylo stále od krve, a ze skříňky pod ním vytáhla skleničku. Natočila jsem do ní až po okraj vodu a rychle jí donesla Domče, která si ji ode mne vzala a vylila ji na Kikinu. Ta se ještě chvíli nehýbala, ale pak se najednou otřásla a otevřela oči.

V první chvíli jsme na ni vyjeveně zíraly, ale pak se Kikina posadila a my ji objaly. Všechny ty spory o tom, že Dack mohl umřít, byly ty tam. Bylo na ní vidět, že je otřesená, ale její zranění byla jenom povrchová. Tekla jí krev z nosu a měla prokouslý jazyk, ale to bylo asi tak vše. Myslela bych, že si začne stěžovat na to, že má hlad nebo na to, že ji bolí hlava. Místo toho se ale začala vyděšeně rozhlížet kolem sebe.
"Co se děje?" zeptala se jí Domča, která si její podivné reakce také všimla.
"Co se tady stalo? Kde je Dack?" doplnila jsem ji a čekala na odpověď.
"Byli tu takoví divní lidi! Já nevím, něco jako mimozemšťané. Oni měli takový divný náramky a... a procházeli zdí! A prostě vzali Dacka a odpluli někam pryč!!" vychrlila na nás své vysvětlení.
"Jak moc ses do tý hlavy flákla, prosim tě?" zeptala se jí Domča a vyměnila si se mnou napůl pobavený, napůl zděšený výraz.
"Věřte mi! Je to pravda!" hájila se Kikina.
"Jo jasně, samozřejmě, že je" uklidňovala jsem jí a pomáhala jí na nohy.
"Věříte mi, ne?" zeptala se nás Kikina a začínala pěnit.
"Jo, jasnačka. Nechceš si jít lehnout? Možná máš otřes mozku...nebo něčeho podobnýho, to je jedno" vysvětlovala jí naoko vážně Domča, vzala ji za ruku a odváděla chodbou do našich ložnic. Ještě jsem slyšela, jak Kikina dopodrobna vysvětluje, co se tady stalo. Byla o tom doopravdy přesvědčená. Jak by si to mohla za tak krátkou dobu vymyslet? Že by nějaký živý sen? A kam se poděl Dack? Vrtalo mi to hlavou a nemohla jsem na to přijít. Rozhodla jsem se, že se ještě trošku porozhlédnu a pak se půjdu podívat po Dackovi, který podle mě určitě skončil v nějaké spižírně, kde nám vyžírá zásoby. Podle svého plánu jsem vešla do otevřených dveří a zamířila k posteli, na které ještě před pár minutami spočíval Dack. Postel byla rozhrabaná a vypadala přesně tak jako ta moje po celých 15 let mého života - žalostně. Povlečení bylo roztržené a polité kofolou. Co mě vylekalo, bylo to, že byla potřísněna něčí krví. A protože Kikinu jsme našly venku, musela být Dackova. Takže se asi porval s Kikinou - no bezva. Jako bychom neměly dost dalších problémů - Kikina si musí najít nového nepřítele. Obrátila jsem se k odchodu, protože nic zajímavého jsem tady neviděla. Jistě pokud nepočítám skutečnost, že to tady vypadalo jako po bombovém náletu. Vyšla jsem ze dveří na chodbu a rozhlédla se po něčem neobvyklém. Nejdřív jsem nic divného neviděla. Pak mi ale oko spočinulo na divné kaluži 'něčeho'. Opatrně jsem k tomu přišla a podívala se na to zblízka. Mělo to stříbřitou barvu a vypadalo téměř jako rtuť, až na pár nepatrných rozdílů. Narozdíl od rtuti se totiž tahle tekutina držela v jednom celku a nebyla rozkouskovaná na jednotlivé kapky. Přiblížila jsem se k tomu blíž a špičkou boty do podivné kapaliny popostrčila.
Nevím, co jsem čekala, ale tohle to nebylo. Kapalina se zatřpytila, zavlnila se a vyslala mi po noze do těla elektrickou ránu, tak silnou, že to se mnou málem švihlo. Zapotácela jsem se a jako v mrákotách se opřela o stěnu chodby. Párkrát jsem zamrkala a čekala, dokud se mi nevytratily mžitky před očima. Brnělo mi celé tělo od prstů na nohou až po temeno hlavy.
"Ať je to, co je to.." přemýšlela jsem nahlas "Rozhodně to nebude 'pozemského' původu. Není tu nic, z čeho by to mohlo vytéct, ani žádný přístroj, který by to vytvořil.." Odmlčela jsem se a přemýšlela nad významem mých myšlenek.
"Tak to vypadá, že na tom Kikiny příběhu, přece jenom něco bude.."
  • btw omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale nějak mi to nešlo sesmolit ;D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama