Listopad 2011

Nikdy..

24. listopadu 2011 v 23:14 | Cookies |  Extra povídky
Už jste někdy zažili to,že se vám někdo strašně líbí,ale nemůžete s ním mluvit,protože vás nezná?Že vám začne být horko pokáždé když ho potkáte a nedokážete se na něj ani podívat protože jeho krásu byste neustáli?Ani když si řeknete : "Nebuď srab!Teď se na něj usměju!" ?A stejně to neuděláte?Když jste schopní udělat všechno jenom abyste ho potkali a mohli obdivovat jeho krásnou tvář,dokonalé vlasy,úžasné oči a perfektní styl.To přesně se mi teď děje a tak jsem se rozhodla napsat na tohle téma povídku.

Mission To The Moon - The Fifth Part > Cookies

24. listopadu 2011 v 21:57 | Cookies |  Mission To The Moon
Brr!To je ale studený! řekla jsem si v duchu,když mě něco začlo studit na obličeji.Otevřela jsem oči a viděla jsem,kde to sem.Ležím na zemi před Dackovým pokojem a..Dack!Rychle jsem se zvedla a začala jsem se po něm rozhlížet,jenže v tom mě objaly dva páry rukou a já si uvědomila,že to je Domča a Hanka.Proč mám na tváři vodu?To bude asi to,co mě studilo..

Chuck Bass - charakteristika

24. listopadu 2011 v 19:38 | Lexi |  Extra povídky
Abych to shrnula, stejně jako většina povídek zde, i tenhle krátký článek vznikl za účelem slohovky ve škole. Zadání znělo 'NAPIŠTE NEPŘÍMOU CHARAKTERISTIKU' přičemž postavu jsme si mohli vybrat sami (tzn. že jsme měli vymyslet příběh, ve kterém by vystupovala daná postava a ze kterého by vyplynulo jaká ta postava je.) Jenom bych vám ještě řekla, kdo to ten Chuck Bass je. Chuck je jedna z hlavních postav mého oblíbeného seriálu GossipGirl. Už ve 21 letech je multimilionář - hlavně díky dědictví po svém otci. Ti co ho neznají si o něm můžou udělat obrázek podle mého 'výtvoru'. Tak, jdeme na to.

Hádejte!Počkat,vlastně ne,byli byste tady moc dlouho.. :))

23. listopadu 2011 v 22:09 | Cookies |  Extra povídky
Strašně ráda čtu.A nejradši čtu knížky s upírama.Ovšem čarodějkami a sexy čaroději taky nepohrdnu.Prostě obecně miluju tyhle nadpřirozený bytosti.Upíři a čarodějky,to je moje..

Trouble and I - 3.Slzy

23. listopadu 2011 v 21:13 | Cookies |  Trouble and I
"Vypadám snad tak?!" odsekla jsem jedovatě tomu klukovi,co stál nade mnou.Byl hezký,měl krátký hnědý vlasy,čokoládový oči,asi 185 cm a celkem vysportovanej.Asi sem na něj neměla bejt tak hnusná..Ale ten debil Blueberry,mě pěkně naštval.
"Tak promiň,já klidně zase můžu jít.." řekl klidným rezignovaným hlasem a už se otáčel k odchodu,ale já sem se hned začla omlouvat,protože je fakt hezkej a bylo mi ho líto,zajímá se o ubrečenou holku,co sedí u stromu a já ho hnusně odpálkuju.."Ne,počkej!Promiň,jeden kluk mě pěkně naštval a já se neudržela.."

No přece ta moje :]

22. listopadu 2011 v 22:32 | Lexi |  Extra povídky
Tak tedy, jdu rovnou k věci.
Téma týdne mne zaujalo z několika pádných důvodů.
  1. jednak proto, že miluju knížky všeho druhu a přečetla jsem jich neskutečná kvanta.
  2. pak také proto, že pokaždé když něco čtu, najdu si v příběhu jednu postavu (je jedno jestli je hlavní nebo vedlejší) a vžiju se do ní. Nevím, jestli chápete jak to myslím - prostě všechna příkoří, křivdy apod. co se mu/jí dějí, si beru svým způsobem osobně. Všechno s nimi na 100% prožívám. Když jsou šťastní, také jsem šťastná. Když jsou smutní nebo mají zlomené srdce, nadávám na postavu, co jim to způsobila. Prostě se úplně vžívám do jejich role.
  3. už je to nějaký ten pátek, co jsem zjistila, že miluju psaní slohovek a povídek, článků a prostě tak nějak celkově mě začalo brát autorské psaní. Né všechno co jsem kdy napsala, se dalo číst, něco bylo prostě jenom 'pro mě'. Pokaždé -a to doopravdy bez vyjímky- jsem ale přemýšlela o všech postavách. Vždycky jsem se snažila dát do toho příběhu nebo do jedné z hlavních postav něco ze sebe…

Wizards Fight - Tenth Part

22. listopadu 2011 v 0:11 | Lexi |  Wizards Fight
I když mi byla zima a mé smysly byly otupělé, cítila jsem paže, které se mě dotýkaly po celém těle. Zdálo se mi, že v hlasitém řevu, ze kterého mi třeštěla hlava, rozeznávám své jméno. Ničemu jinému jsem nerozuměla, ale pokaždé, když jsem v tom víru hlasů a zvuků zaslechla to jedno, mně velice známe slovo, Rachel, bylo to, jako by mě někdo přitahoval ze světa stínů zpět do slunečního světla. Chvíli to trvalo, ale za několik okamžiků jsem cítila, jak mě ty neznámé ruce zvedly do vzduchu a přenesly mě až k nějakému autu - ještě pořád jsem držela oči pevně zavřené, ale zvuk nastartovaného motoru, bych si ani v tomhle omámeném stavu s ničím jiným nespletla. Vždyť díky tátovi jsem s auty vyrůstala a učila se je milovat. Jenže od té nehody se má láska k nim změnila v nenávist. Zrovna jedno z nich mi vzalo jediného člověka, který mi opravdu rozuměl.

Let Me Live - 3.Are you kidding me?

16. listopadu 2011 v 17:54 | Lexi |  Let Me Live
Za nejpravděpodobnější místo, kde by se mohl nacházet, jsme označili park. V půli cesty mě napadlo, že jsem se rovnou mohla umýt, když už to byla zeď před mým domem, ale hned jsem myšlenku zaplašila. Byly důležitější věci, které bych měla dělat, než dbát na to, jak vypadám. Došli jsme do parku a tam.. no nejdřív jsem byla nadšená, protože přímo proti mně se hnal Ben. Přísahala bych, že se usmíval. Doslova si ze mě dělal srandu, když tam tak běhal, díval se na mě a čekal až za ním přijdu. Když už jsem byla jenom pár metrů od něj, otočil se a rozběhl se opačným směrem.

Wizards Fight - Ninth Part

1. listopadu 2011 v 19:11 | Lexi |  Wizards Fight
Stáli jsme po pás v teplé vodě. Slunce se odráželo od hladiny jezera a vytvářelo zajímavý efekt diskotéky. Chvíli jsme tak jen stáli a jeden druhého pozorovali. Pak jsem se k němu natáhla, on se ke mně sklonil a políbil mě. Jednou rukou mě hladil po zádech, zatímco tou druhou si pohrával s mými vlasy. Moje ruce ho objímaly kolem krku a každou chvíli se zabořily do jeho hustých tmavých vlasů, když jsem si k sobě přitahovala jeho hlavu, abych ho mohla políbit. Naše ruce pomalu začaly prozkoumávat tělo toho druhého. Za celou tu dobu jsme se od sebe ani na chvíli neodtrhli. Byla jsem vzrušená, cítila se šťastně, všechno bylo ideální. Otevřela jsem oči - dosud zavřené - a zahleděla se do těch jeho. Byly černé a já se v nich pomalu ztrácela - a pak mi to došlo! Nebyly tak krásné jako vždy, nebyly tak oslnivě modré, nebyly to oči kluka, kterého miluji..