Let Me Live - 3.Are you kidding me?

16. listopadu 2011 v 17:54 | Lexi |  Let Me Live
Za nejpravděpodobnější místo, kde by se mohl nacházet, jsme označili park. V půli cesty mě napadlo, že jsem se rovnou mohla umýt, když už to byla zeď před mým domem, ale hned jsem myšlenku zaplašila. Byly důležitější věci, které bych měla dělat, než dbát na to, jak vypadám. Došli jsme do parku a tam.. no nejdřív jsem byla nadšená, protože přímo proti mně se hnal Ben. Přísahala bych, že se usmíval. Doslova si ze mě dělal srandu, když tam tak běhal, díval se na mě a čekal až za ním přijdu. Když už jsem byla jenom pár metrů od něj, otočil se a rozběhl se opačným směrem.

Asi hodinu jsem za ním lítala jako blázen, volala ho, snažila se nalákat ho na párek v rohlíku, ale nedostala jsem se k němu blíž než na 5 metrů. Když jsem asi po páté běžela, zakopla a spadla, konečně jsem to vzdala a posadila se vedle Dereka, který rezignoval mnohem dřív než já. Smutně jsem sklonila hlavu, když se začal usmívat tím, tak povědomým, úsměvem - úsměvem, který jsem dokázala na rtech vykouzlit Jasonovi. Zřejmě nebyl jediným z rodiny, kdo tenhle úšklebek používal. Derek tázavě zvedl obočí, když viděl jak se tvářím. Zavrtěla jsem hlavou a následně si zastínila rukou obličej, abych se ochránila před oslňujícími paprsky slunce.
"Tak jsme si hezky zaběhali, co říkáš?" podíval se na mě vážně, zatímco se jeho oči smály.
"Na tom neni nic vtipnýho!" zaprotestovala jsem "Nemůžu za to, že ten pes odmítá poslouchat" rozčilovala jsem se dál.
"Proč myslíš, že mi to přijde vtipný?" přemáhal úspěšně smích.
"Oči tě prozradily" mrkla jsem na něj.
"Sakra, na tom budu muset zapracovat" odpověděl obratem a vytáhl z kapsy u bundy Ray-Banky. Nasadil si je a znovu se usmál tím 'rodinným' způsobem. Zasmála jsem se a odtrhla od něj pohled. Pohledem jsem pátrala po svém čtyřnohém kamarádovi a očima spočinula na páru, který se k nám pomalu blížil. Pořádně jsem je neviděla, protože abych rozeznala jejich tváře, musela bych se dívat přímo do slunce. Přesto mi byly obě postavy nějak podivně povědomé. S povzdechem jsem je sledovala, jak se tak vedou ruku v ruce, jak ten kluk objal holku kolem ramen, jak se zastavili u rozkvetlého stromu, vyfotili zamilovanou fotku a poté se políbili. Derek si všiml mého pohledu a stejně jako já si prohlížel tváře obou lidí. Pak - když ani jednoho z nich nepoznal - mě po vzoru neznámého kluka objal a počkal, dokud jsem k němu neotočila hlavu. Nic neřekl, jenom se na mě díval tak, jak jsem to ještě u žádného kluka neviděla - v jeho očích jsem nezpozorovala opovržení, nezájem ani lhostejnost. Dokonce mě ani nesvlékal očima, jak tomu bylo posledních pár let zvykem u všech osob mužského pohlaví, které nepatřily do mojí rodiny. V jeho očích se zračil opravdový zájem a starost. Zrudla jsem - už jen proto, že se na mě koukal jako ještě nikdo před tím. Zvedl ruku a pohladil mě po tváři. Kdyby to udělal kdokoli jiný, odtáhla bych se se slovy 'Promiň, ale před nedávnem jsem se rozešla s jedním klukem a teď rozhodně nechci spadnout do žádného jiného vztahu' ale s Derekem mi bylo tak krásně, jak už dlouho ne. Plně jsem se poddala jeho dotyku. Cítila jsem na kůži jeho hřejivou ruku, která se ale bohužel po pár vteřinách odtáhla. Zhluboka jsem se nadechla, abych si pročistila hlavu a poté se mu zadívala do očí. Ani jeden z nás neuhnul pohledem, dokud jsme za sebou nezaslechli kroky. Automaticky jsem otočila hlavu po zvuku a údivem vyvalila oči. Konečně jsem je oba poznala. Ten pár, kterému jsem ještě před pár minutami přála štěstí, se nyní zastavil a já konečně rozeznala obě postavy. Byl to Jason a Rebecca. Jason se na mě díval s obavami a - pokud jsem se nepletla - i s výčitky svědomí. Očividně byl v šoku, že mě tam vidí. Do pár vteřin zrudl jako rajče a pohledem se zavrtal do země. Každopádně Rebeccy se nepustil - ještě pořád se drželi za ruce. Když jsem se zaměřila na Rebeccu, z očí mi sršely blesky a v duchu jsem už měla naplánovanou její vraždu. Ona se netvářila vůbec rozpačitě, ani nijak podobně. Dívala se na mě s výrazem člověka, který právě vyhrál první místo v celosvětové soutěži. Mezi všemi najednou panovalo trapné ticho a mně se zdálo, jakoby zmlkl celý park. Přemýšlela jsem, jestli mám ztropit žárlivou scénu nebo jestli se mám zvednout a uškrtit Rebeccu vlastníma rukama. Po nějaké neurčité době jsem otevřela pusu, že něco řeknu, ale Jason mě předešel.
"Dereku? Co ty tady sakra děláš?" zeptal se, jako by se nic nedělo, ale v pozadí tónu kterým to řekl, se dala rozpoznat nerozhodnost a rozpaky.
"Neměl bych se na to zeptat spíš já tebe? Co se to tady děje? Co je to sakra za holku?" ukázal prstem na Rebeccu a vrhl po ní zhnusený pohled.
"Když mě omluvíte," pronesla namyšleně Rebecca "Spěchám a na tyhle vaše debaty nemám čas" otočila se k odchodu.
"Ty nikam nejdeš!" zavrčela jsem na ni a pokusila se vstát, ale Derek mě přidržel na lavičce. V zápětí vstal sám a rychlým krokem k ní přešel.
"Vypadni.." zasyčel na ní "Táhni odsud a už se nevracej!"pronesl tónem, se kterým jsem si ho doteď nedokázala spojit.
"Tak s tím nemám problém" usmála se na něj a mávla na Jasona "Jassy deš?"
"Ten nikam nejde. A teď padej, tohle neni tvoje věc" pokračoval a ještě víc se k ní přiblížil. Bylo vidět, jak se Rebecca stáhla. V jejích očích jsem zahlédla strach. Otočila se na podpatku a za pár vteřin mi zmizela z očí.
"Hej, co to sakra mělo bejt?" obořil se Jason na svého bratrance. Přišel až k němu a agresivně do něj strčil.
"Nech ho bejt" zasáhla jsem do toho a vstoupila mezi ně.
"Jo tak ty se ho budeš zastávat jo? A pročpak?" ptal se mě jízlivě "Copak ses do něj nezamilovala?" provokoval dál. Okamžitě jsem zrudla a chabě vykoktala:
"Do toho ti nic není! Nech toho! Udělal správnou věc, když tu krávu vyhodil z mého dosahu."
"Dovol, abych ti zlomil srdce, jako si ho zlomila ty mně" řekl a ignoroval moje pokusy o protesty "On je GAY! Chápeš to? Nech si na něj zajít chuť!" zasyčel a bylo to jako by mě někdo polil studenou vodou.. Zapotácela jsem se na místě a pokoušela se zase najít ztracenou rovnováhu. Bylo vidět, jak ho potěšil fakt, že měl ohledně mých pocitů k Derekovi pravdu. Pokoušela jsem se mu to nějak vrátit, ale všechny mé pokusy vyšly na prázdno, protože jsem se zalykala slzami a vztekem. Jediná věty, které jsem vypustila z úst a dávaly smysl byly:
"To tys zlomil srdce mně! A to hned dvakrát! Nejdřív když si mě podvedl poprvé a pak teď!!!" pak už jsem nebyla schopná říct ani slovo. On na to nijak nereagoval, ale Derek ano - přišel k Jasonovi a dal mu pěstí. Né tak moc, aby mu zlomil nos, ale rozhodně to stačilo k vyjádření jeho pocitů. Pak přešel ke mně, vzal mě kolem ramen a řekl:
"Pojď vypadneme odtud, s takovym ubožákem neztrácej čas" odvedl mě pryč a na Jasona se ani neohlédl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama