Imagine 0.01

25. února 2012 v 22:53 | Lexi |  Imagine
Pro : Kikinu
Celebrita : Niall Horan (One Direction;zpěvák)
Téma : love story
Psaní : 'ich' forma



"Ó můj bože mami!!! Nebudeš věřit tomu, co ti řeknu" vřískala jsem z plných plic, zatímco jsem smykem zabrzdila u gauče a doslova poskakovala nadšením "Oni sem přijedou!!!! Áááááá! To je tak úžasný! Že na ně můžu jít, viď?"
"O čem to prosimtě mluvíš? Kdo přijede?" odložila mamka notebook a vyjeveně na mě zírala.
"No One Direction ne? Ti nejlepší z nejlepších!"
"One..co?"
"Niall, Louis, Harry, Liam a Zayn - One Direction! Nejlepší kapela na světě! Prosím řekni, že můžu jít" škemrala jsem dál.
"Kikino, víš přece že.." začínala máma, ale já jí drze skočila do řeči.
"Mami holky tam všechny pudou, proč já zase nemůžu? Je mi 16!! Proč mě tam nechceš pustit?!"
"Já ale neřekla, že nechci, abys šla, jenom jsem chtěla říct, že nemá cenu, abys tam šla, když tě to určitě, než přijedou, pustí. Zapomněla si snad, jak to dopadlo s koncertem 30 Seconds To Mars?"
"Tohle je ale jiný!! Mami notak! Dovol mi to, prosím! Já prostě musím vidět Nialla! On je tak úžasnej..potřebuju, aby věděl, že existuju!"
"To se ti stejně nepovede, ale tak..za měsíc máš narozeniny, ber to jako dárek" souhlasila nakonec mamka.
"Díky,díky,díkyy!!!!!!!!"objala jsem jí a radši se šla učit, aby si to ještě nerozmyslela.

Davem se neslo ječení holek, potlesk a nedočkavé šeptání, když se najednou objevili. V jednu chvíli tam nebyli a o vteřinu později už stáli pouhých pár metrů ode mě. Na vteřinku jsem si byla jistá, že omdlím a to nejen proto, že jsem byla s Niallem v jedné místnosti (pokud můžete 02 arénu považovat za místnost), ale také kvůli ohlušujícímu ječení holek, které se pokoušely procpat se až k pódiu. Kupodivu já byla jedna z těch šťastných, kterým se to povedlo a zoufale jsem upírala zrak na Nialla. Ječela jsem, poskakovala, volala na něj a natahovala k němu ruce, pokaždé když se přiblížil. Když zahráli všechny písničky z jejich alba, měla jsem úplně vyřvaný hlas, ale i tak jsem se nepřestala snažit upoutat na sebe Niallovu pozornost. Zrovna když jsem začala ztrácet naději, stalo se to. Naše pohledy se střetly. Modré oči se zadívaly do hnědých. Připadalo mi jako by se čas zastavil. Uplynulo pár vteřin a lidé si toho postupně začali všímat. Vpíjela jsem se do něj pohledem a on zase do mě. Písnička skončila a i ostatní členové 1D (one direction) si všimli,že se Niall přestal hýbat. Nejdřív do něj Liam trochu strčil, pak to zkusil Zayn s Harrym, ale když se ani jednomu nepovedlo vytrhnout ho z transu, přišel k němu Lou a dal mu facku (tu jemnou,kamarádskou). Až potom se Niall k jásotu všech přítomných probral. Párkrát zamrkal, lidé se zasmáli a i když to skončilo, já byla jako v sedmém nebi. Ještě několikrát za celý koncert se mi zdálo, že se naše pohledy střetly, ale vždycky se ode mě odvrátil jakmile zjistil, že ho pozoruju.
Koncert byl skoro pryč a já si začala říkat jestli se mi to nezdálo. Jestli to prostě nebyl jenom krásný sen. Začala jsem ze všeho toho skandování 'Niall!Niall!' být vážně unavená a ochrapťelá a kdyby to byl jakýkoli jiný koncert, určitě bych si přála aby skončil. Tenhle ale ne. Přála jsem si aby trval nekonečně dlouhou dobu. Jenže to mi nevyšlo, protože nedlouho po mém zjištění že necítím svoje nohy, ohlásili 1D poslední písničku a to -podle mého názoru- nejlepší písničku z celého jejich alba Up All Night, Moments. Po prvních pár taktech mi samovolně začaly téct slzy. Nechtěla jsem, aby to skončilo! Nechtěla jsem se rozloučit s Niallem, teď když věděl že existuju a když se na mě znovu v půlce svého sóla podíval a všiml si jak zoufale mrkám, a snažím se nerozmazat si řasenku. Zarazila jsem se v půli myšlenek - byla to pravda. Opravdu se na mě díval a když zpíval, blížil se ke mně. Stovky rukou se po něm začaly natahovat, ale on je ignoroval. Zpíval dál i když už měl přestat, zpíval pro mě a nikomu to nevadilo. Zastavil se půl metru přede mnou, zadíval se mi do očí a natáhl ke mně ruku. Jako ve snu jsem se jí chytila a nechala se vytáhnou na pódium. Rukou mi setřel slzy a díval se, jak se ze smutku stává radost. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila, že jsem živě v celostátním vysílání, že na m ěkouká přeplněná O2 aréna a že pro mě zpívá Niall Horan, 1/5 One Direction. Když mi to konečně všechno došlo, zrudla jsem a sklopila oči k zemi. Než jsem si ale stačila pořádně prohlédnout jeho dokonalé boty, zvedl mi bradu a přestal zpívat. Dlouze se mi podíval do očí a všichni jakoby zatajili dech. Pak mě políbil.

  • dobře si uvědomuju že je to obrovská slaďárna.. :D
  • Kikinu osobně znám, to proto tolik podrobností, nečekejte že u vás budu zabíhat tak do detailů, neznám vás ;)
  • ne, neznemená to, že mi máte posílat vaše životopisy..
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Boo  ♥ Boo ♥ | Web | 25. února 2012 v 23:10 | Reagovat

Je to dobrý.. :DD Miluju One Direction <3 :)

2 Sisi Sisi | 8. března 2012 v 21:32 | Reagovat

bože to je dokonalý nechces sem dat naky pokracovani?? :))

3 Kirs :3 Kirs :3 | 13. března 2013 v 9:52 | Reagovat

Je to krásný, uuplně úžasný :')

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama