I am who I am - 20.

27. července 2013 v 2:07 | Lexi |  I am who I am



Harry's POV.
Jak se mi postupně jednotlivé vzpomínky opět vpíjely do paměti, byl jsem z toho víc a víc nesvůj. Něco se dělo, jen jsem to nedokázal pojmenovat. I přes mé zmatení mi ale jedna věc byla jasná. Clover se navzdory mým obranám, zkušenostem a přesvědčení povedlo dostat do mé hlavy a já si vůbec nebyl jistý, zda se mi ji někdy v blízké době povede vystrnadit zase pryč.

Naoko sebejistým krokem jsem se prodíral lidmi a mířil k jednomu z barů v zadní části budovy. Můj vytyčený cíl byl mimo centrum dění a já v něm spatřoval potencionální možnost úniku - plánoval jsem se po zbytek večírku distancovat od přítomných, opít se, vyprázdnit si hlavu a někdy nad ránem, pokud budu dostatečně při smyslech, se vrátit do hotelu. Očividně jsem ale nebyl sám, kdo v alkoholu nacházel uspokojivou otupělost, už z dálky jsem rozpoznal siluetu jednoho ze svých nejlepších přátel. Pousmál jsem se a zamířil směrem k němu, v minulosti se prokázal být dobrým společníkem. Protáhl jsem se kolem muže s prošedivělými vlasy, který s nadšením něco vyprávěl svým posluchačům, obešel jsem skupinku kameramanů, počkal, dokud mne neminul hlouček štěbetajících žen ve věku mé mámy, propletl se mezi několika číšníky roznášejícími skleničky šampaňského s jahodami - jednu jsem si uzmul pro sebe - a konečně se zastavil přímo za barovou stoličkou, na níž zády ke mně seděl Zayn.
"Zayne," poplácal jsem ho po rameni a přitáhl tak na sebe jeho pozornost. Podle toho, jak sebou trhl, jsem soudil, že o mé přítomnosti neměl nejmenší ponětí.
"Harry," trhl hlavou na znamení pozdravu, jeho pohled však setrval na dně skleničky, s níž si pohrával mezi prsty. Otáčel jí ze strany na stranu a míchal tak jejím obsahem - ať už šlo o cokoliv. Dopil jsem zbytek šampaňského, spolkl kousek ovoce a zabral místo vedle něj, přičemž jsem prázdné sklo položil na naleštěný, dřevěný pult. Mávnutím jsem přivolal barmana a do minuty už upíjel Jacka Danielse.
"Co ty tady tak sám?" zeptal jsem se a natočil k němu hlavu. Pohlédl mi do očí a jen tím mě odrovnal na dobrých pár vteřin. Bělmo kolem tmavých duhovek bylo zmapováno několika prasklými žilkami, jindy podivuhodně dlouhé řasy teď tvořily slepené chuchvalce, stylisty upravené vlasy mu trčely do všech světových stran a ve spáncích mu viditelně pulsovala krev. Znovu se ode mě odvrátil, pokrčil rameny a pár hlty dopil svůj drink. "Stalo se něco?" otázal jsem se přihlouple. Jako by to snad nebylo nad slunce jasné. Uchechtl se a posunkem barmanovi naznačil další objednávku. Nenaléhal jsem na něj, ze zkušenosti jsem věděl, že dříve či později začne mluvit sám od sebe. A já měl spoustu času.

Postavil jsem se na nohy a zamračil se, když mi křuplo v zádech. Protáhl jsem se a pouze v trenkách zamířil ke skříni. Muselo se již jistě schylovat k poledni. Ještě štěstí, že teď máme pár dní volno. Za týden následují dva koncerty, několik autogramiád, pár rozhovorů v rádiích a talkshow, mezi nimiž bude několikadenní prodleva, a poté se s největší pravděpodobností rozloučíme s Amerikou a zamíříme zpět do Anglie nahrávat nové album.
Ze šuplíku jsem vytáhl čisté boxerky a ze dvou horních poliček pak čisté bílé triko s nápisem HIPSTA PLEASE a černé kraťasy těsně nad kolena. S tím vším jsem zamířil do koupelny. Poháněla mě vyhlídka osvěžující koupele. U dveří jsem se zastavil a ohlédl se. Dívka stále ještě spala.
Vešel jsem dovnitř, oblečení položil vedle umyvadla a bez okolků vlezl do sprchového koutu. Jen co jsem za sebou zatáhl průhlednou, skleněnou clonu, nastavil jsem si na dotykovém panelu teplotu a proud vody, načež se mi na ramena začaly snášet první kapky. Užíval jsem si příjemnou masáž a snažil se pokud možno nevnímat bolest hlavy a unavených svalů.
Pomalu mi docházela trpělivost. Příliš mnoho alkoholu bylo vypito od chvíle, co jsem přišel, a ze Zayna jsem stále nedostal ani slovo o tom, co zapříčinilo jeho stav. Kolem nás se míhaly desítky, stovky lidí, občas se někdo zastavil, aby s námi prohodil pár slov nebo nám připil na zdraví, ale můj společník zůstával tichý a choval se, jako by tam snad nebyl. Nijak se neprojevoval, nemluvil a pohnul se pouze tehdy, když přivolával barmana a objednával si další pití - jako právě teď. Mladík, který nás obsluhoval, se poněkud nervózně ošil, když na pult před nás postavil další z řady skleniček. Tentokrát s absinthem uvnitř. Když se po ní Zayn roztřeseně natáhl, srazil jsem mu ruku stranou a uzmul se drinku jako první. Okamžitě jsem jej odstrčil z jeho dosahu.
Naštvaně zamručel a zkrabatil obočí, "Co si myslíš, že děláš?" Z jeho hlasu bylo slyšet, jak si dává pozor, aby si nešlápl na jazyk.
"Toho chlastu už jsi měl víc než dost," poznamenal jsem suše. Je pravda, že jsem toho také dost vypil, ale rozhodně méně než on. Chvíli na mě zlostně zíral, pak se napřímil a s jistými obtížemi i postavil na nohy. Zavrávoral a prsty si unaveně odhrnul vlasy z očí.
"Vracím se do hotelu," prohodil směrem ke mně a vrávoravě zamířil směrem, odkud jsem prve přišel. Bez váhání jsem vykročil za ním - stejně jako i jemu se i mně po pár krocích začala motat hlava a měl jsem co dělat, abych neupadl.Musel na nás být zajímavý pohled.
"Nechovej se jako debil a počkej na mě," křikl jsem za ním. Přes okolní ruch mě nemohl slyšet, ale i přesto zrychlil. Během okamžiku jsem mu byl znovu v patách. Už jsem ho skoro dostihl, když se mi pod nohy vmotala drobná černovláska. Zpomalené reakce zapříčinily, že jsem do ní narazil a málem ji srazil k zemi.
"Au," vyjekla a třela si místo, kde se naše těla střetla. Chtě nechtě jsem musel zastavit, upustit od sledování Zayna a zjistit, jestli se jí nic nestalo. Zaostřil jsem pohled na její tvář a téměř okamžitě uskočil o krok do zadu. Okamžitě jsem ji poznal. A ona na tom byla nejinak.
"Amy?"
"Harry?"
"Co to sakra… Co tady… Stalo se ti něco?" vykoktal jsem ze sebe a nervózně se prsty pravé ruky poškrábal na zátylku. To teda vážně nechápu, jak je možný, že všude, kde jsou problémy, je i - minimálně - jedna ze sester Willisových. A ať mi nikdo netvrdí, že jde o náhody - nejdřív ten výtah, teď tohle…
V odpověď zavrtěla hlavou, "Ne, nic mi není."
"Dobře," kývl jsem a rozpohyboval se směrem k východu. Proplétal jsem se mezi kolemjdoucími a snad díky štěstí se mi podařilo nepřivodit žádnou další nehodu. Adrenalin mi dodával sílu. Zayn by se v takovém stavu neměl nikde potulovat sám. Nikdo by neměl.
Schody dělící mě od chodníku před budovou jsem zdolal po dvou. Popadaje dech jsem se zastavil a rozhlédl se kolem sebe. V tom momentu jsem si uvědomil hned dvě věci. Ta dobrá byla, že Zayn postával jen pár metrů ode mě. Naproti tomu ta špatná se okamžitě vztáhla i na mne, když všudypřítomní novináři zaregistrovali mou přítomnost. Aby se okolnosti ještě zhoršily, uslyšel jsem za sebou dívčí hlas volat mé jméno. Zasténal jsem - ne, teď ne, prosím, otoč se a jdi pryč. Mé modlitby nebyly vyslyšeny. Jako obvykle.
"Harry, kam jsi zmizel? Je všechno v pořádku?" chytla se mé paže. Oslnily nás blesky fotoaparátů.
"Ale ne," zaklel jsem potichu a směrem k Amy sykl: "Drž hlavu dole. A hlavně se mě nepouštěj."
Chytil jsem ji za ruku a i s ní v rychlosti přešel ke strůjci všeho zmatku. Podepřel jsem ho v podpaždí a začal očima pátrat po přistavené limuzíně - netrvalo dlouho a sklouzl mi na ni zrak. Dostat se k ní ale rozhodně nebylo tak snadné, jak by se snad zdálo. A to i přesto, že se nám cestu pokoušela vymezit ochranka do té doby postávající před vchodem.
Když jsme se nakonec bezpečně dostali až k obrubníku, úlevně jsem vydechl a pustil oba dva ze svého sevření.
"Na co čekáš? Jdi," pobídl jsem Zayna, který stál jako tělo bez duše a neměl se k nastupování.
"Je tu ještě jedna věc, co musím udělat…" zamumlal tak, že se mi jeho slova sotva donesla k uším, a konečně se dal do pohybu. Ovšem špatným směrem. Protáhl se kolem mě, rukou objal nic netušící Amy kolem pasu a než stačila ona, nebo kdokoliv jiný, něco udělat, horlivě přitiskl své rty na její. Polibek netrval dlouho, ale stačil být snad tisíckrát nezvratně zaznamenán na všechny paměťové karty zrcadlovek patřících přítomným paparazzi. Naštvaně jsem svého přítele popadl za rameno a odtrhl ho od dívky, jež šokovaně lapala po dechu.
"Nastup si do toho zatracenýho auta, než tě k tomu budu muset přinutit," prohlásil jsem najednou jasně a zřetelně. Vůbec jsem neměl problémy s artikulací, jak by se na opilého člověka patřilo. Pár vteřin se nic nedělo. "Teď hned!" zavrčel jsem a přiblížil se k němu na vzdálenost pouhých několika centimetrů. Zírali jsme jeden na druhého a ze všech stran se ozývalo otravné cvakání spouští. Nakonec krátce potřásl hlavou, jako by se chtěl zbavit dotěrných myšlenek, a těžkopádně se vsoukal do útrob luxusního auta. Následoval jsem ho a mě zase Amy. Jakmile se dveře za námi opět zavřely, rapidně ztlumily vnější ruch na minimum.
"Co to sakra mělo znamenat?" vyjel jsem na něj okamžitě. Řidič byl od nás oddělen přepážkou a drobná černovláska krčící se na sedadle vedle mě mi byla v tu chvíli naprosto ukradená. "Na co si to do prdele hraješ?"
"Jdi k čertu," zamumlal Zayn mým směrem a opřel si hlavu opěrku. Zhluboka jsem se nadechl a za počítání do deseti se snažil zklidnit sám sebe.
"Můžeš mi říct, o co ti jde? Nejdřív se chceš opít do bezvědomí a potom před zraky stovek novinářů vyjedeš po naprosto cizí holce? Zapomněl jsi snad na Perrie?" téměř jsem křičel. Bylo mi jedno, co si kdo z nich o mně pomyslí, toužil jsem po odpovědích. Jenže on mlčel. Mlčel a pohledem nadále provrtával strop auta. Nijak na moje slova nereagoval. Zatřásl jsem s ním, snaže se dostat přes zábrany, které si kolem sebe vybudoval. "Zayne, to jsi, kurva, zapomněl na svoji přítelkyni?"
Konečně se mi dostalo nějaké reakce. Zatnul dlaně v pěsti a rysy v obličeji mu ztvrdly. Pak pomalu, opravdu pomalu začal otáčet hlavu mým směrem. Polkl jsem, když jsem pochopil, co mi celou dobu unikalo. Stačil mi k tomu jediný pohled do jeho očí, jež nyní nebyly podlité pouze krví, ale i zadržovanými slzami.
Vyslovit tu větu tiše, skoro jako by se bál, že když zazní příliš hlasitě, nabude ještě více na skutečnosti. "Já už nemám přítelkyni."
Zatřásl jsem hlavou a do mého okolí se rozlétly stovky drobných kapiček. Další střípek předchozí noci se mi právě bolestivě vštípil do paměti. Zaplavil mě pocit provinilosti kvůli mému chování. Měl jsem mu být oporou a ne to ještě zhoršovat.
Vynahradím mu to, pomyslel jsem si.

Zastavil jsem vodu, odsunul zástěnu stranou a vystoupil ven na žínku pokrývající část podlahy před umyvadlem. Z věšáčku jsem stáhl ručník a obmotal si ho kolem pasu. Už už jsem se natahoval po oblečení, když mě do nosu praštila další ze vzpomínek. Zkoprněl jsem v náhlém návalu paniky. Konečně jsem si totiž vzpomněl, kdo je ta tajemná dívka, s níž jsem strávil noc.



Pozn. autora: pokud tohle vůbec někdo čte... Prosím omluvte chyby, opakující se slova atd., atd... přestává mě to bavit psát a číst po sobě :D what a surprise, ještě nikdy jsem nic nedopsala... :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama