#2 How have I changed in the past 2 years

24. září 2013 v 22:08 | Lexi |  30 day challenge.

How have I changed in the past 2 years

(Jak jsem se změnila za uplynulé dva roky?)



Tentokrát nebudete nuceni číst žádný zdlouhavý, nudný úvod, přejdu rovnou k věci ...
Vraťme se tedy po mých stopách dva roky nazpět... byla jsem tehdy téměr čtrnáctiletá, naivní dívenka, studující v tercii na gymnáziu. Iluze o dobrém světě, slušných lidech a romanticích, číhajících za každým rohem, vyčkávajících jen na to, až povyrostu, si volně poletovaly mou hlavou. Čišelo ze mě zdraví a radost, pravidelně jsem cvičila, chodila běhat, účastnila se dramaťáku, školní známky byly stejně tak skvělé, kamarádi ještě lepší...
O první iluze jsem přišla, když jsem začala pravidelně sledovat zprávy, otevřela oči a začala konečně vnímat své okolí takové, jaké je. Jistě, války aj. mi nebyly cizí, ovšem celosvětově rozšířená korupce, únosy, úkladné vraždy... O tom jsem věděla prostřednictvím detektivek a sem tam odposlechnutého rozhovoru dospělých. Nečekala jsem, že se toho děje... tolik. A... tak blízko, v podstatě za rohem.
Další šok a prozření nastalo, když jsem se poprvé - bezprostředně po mých patnáctých narozeninách - líbala a on mě považoval jen jako jednovečerní záležitost. Vzalo mě to víc, než jsem v současnosti schopná a ochotná přiznat. [Od té doby jsem ušla pořádný kus cesty a upřímně nechápu, proč jsem si to tehdy brala tak, jak to říci, osobně (kdyby to někoho zajímalo, tak jsme teď good friends :D)].
Neřekla bych, že se od nadále mých patnáctých narozenin 2.10.2012 dělo něco, co by mě změnilo... až do dubna, kdy jsem po půl roce silných zdravotních komplikací podstoupila, nebudu zmiňovat jakou, operaci. Tehdy v nemocničním pokoji jsem si uvědomila, že zdraví je opravdu to nejdůležitější, co člověk má. Ujasnila jsem si priority, dá se říct. A jsem za tu zkušenost neskutečně ráda (ačkoliv bez jizev by mi také bylo dobře :)).
Nakonec musím podotknout, že přede dvěma lety jsem se chovala jako uťápnuté štěně, kdežto teď se nebojím říct upřímně svůj názor hezky "na plnou hubu", nebojím se toho, co si o mně kdo pomyslí. Je mi jedno, jestli má můj život "SWAG". Vše si řídím podle vlastních osnov a pravidel. Učím se po večerech, několikrát měsíčně chodím na koncerty a hudební festivaly, užívám si života podle svého a je mi fajn.

Když to tak shrnu, dospěla jsem. Ve všech možných směrech. Uvědomila jsem si, že není důležité, jaké šaty si vezmu do tanečních. Důležité je, že do nich dojdu po svých. Došlo mi, že ačkoliv společnost očekává, že se veškeré dění bude točit kolem peněz a kontaktů, nemusím se tomu tak docela podrobovat. Ne pokud nechci - alespoň v současnosti. A nakonec... dala jsem si dvě a dvě dohromady a vštípila si, že nemá cenu dělat hlouposti kazící život (kouřit atp.), když opravdu žijeme jen jednou (You Only Live Once).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bony Bony | 25. září 2013 v 14:09 | Reagovat

Hezký článek Ono většinou když ležíš v nemocnici, začneš věci vnímat jinak. (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama