#5 Five things that irritate me about the opposite sex/same sex

28. září 2013 v 1:06 | Lexi |  30 day challenge.

Five things that irritate me about the opposite sex/same sex

(Pět věcí, které mě iritují na opačném/stejném pohlaví)



Dnes to zkusím vzít zkrátka. Jsem unavená, nemocná (kašlíček, rýmička, teplotka a krček :D) a je mi zima ... To je myslím dostatečné ospravedlnění. Nebo ne?

Dost tlachání, přejdu rovnou k věci - tak tedy, seznam toho, co mi dokáže spolehlivě rozproudit krev v žilách. Jen ještě předem podotýkám, že ne vše bude rozděleno na ženské pohlaví (F) a mužské (M) pohlaví. No nic, pojďme na to:
  1. M&F: Špatná gramatika.
    Já vím, teď nejspíš vyznívám neuvěřitelně povrchně a namyšleně, ale... Cožpak jde nečinně přihlížet tomu, jak tento jazyk upadá? Uznávám, i já se pletu a dělám chyby... Alespoň základní pravidla by se ale měl naučit každý, no ne?

  2. M&F: Nespolehlivost, lži a výmluvy.
    Zaráží mě, kolika lidem v současnosti zdárně uniká skutečnost, že když se něco slíbí, mělo by se to i dodržet. Zažívám to na vlastní kůži dnes a denně - s někým se na něčem domluvím (na práci, spolupráci, pomoci... nebo i vyzradím některé ze svých tajemství), načež jsem v blízké budoucnosti zaplavena přívalem lží a výmyslů o tom, proč ten člověk nedodržel své slovo. Unavuje mě to a otravuje, neskutečně. A pak se společnost diví, že upadá vzájemná důvěra - co se mě týče, jen hrstka lidí zná všechna má tajemství, jen hrstce lidí opravdu věřím, jen za hrstku lidí bych dala ruku do ohně. Mám kolem sebe svou bublinu a nemám ve zvyku za ni někoho pouštět, už ne. To mi připomíná citát, na nějž jsem nedávno natrefila na tumblru: People ask me why is it so hard for me to trust people. I ask them why is it so hard for them to keep a promise. / Lidé se mě ptají, proč je pro mě tak těžké někomu věřit. Já se jich ptám, proč je pro ně tak těžké dodržet slib.

  3. M&F: Urážky, nesnášenlivost a nechápavost aneb šikana, drby a pomluvy.
    Nechápu to. Je opravdu tak těžké zamést si před vlastním prahem a teprve po tom soudit ostatní? Proč mají lidé potřebu řešit někoho jiného? Cizí chyby a ne svoje? Teď jsem částečně pokrytecká, protože se občas také účastním debat o jedné své spolužačce - narovinu říkám, že ji nemám ráda; nesedí mi, je psychicky někde jinde, nemám si s ní co říct... Dovádí mě svým chováním k šílenstvím a řekla bych, že to také dávám slušně na odiv. Je pravda, že téměř všichni mají ve svém životě alespoň jednoho takového člověka. Ale rozebírat KAŽDÉHO? Co kdo dělá, jak se chová... KAŽDOU minutu KAŽDÉHO dne?
    Dalším bodem je šikana, nejčastěji spojovaná s homofobií. Jestli nějakou skupinu lidí opravdu nejsem schopná snést, jsou to násilníci vybíjející si své mindráky a psychické problémy na homosexuálech. Mám kamarády gaye, jsou naprosto normální, ve mnoha ohledech i mnohem lepší než heterosexuálové... a když mi vyprávějí o nenávisti, kterou schytávají nejen od svých vrstevníků - je mi z toho špatně.

  4. M: Na ničem mi nezáleží, nic mě nerozhází.
    Ze zkušeností vím, že většina pánů - hlavně v rozmezí 16- 20 let - má stále ještě potřebu přetvařovat se. Předstírat, že nemají city, ačkoliv ve skutečnosti je tomu naopak. Bolest považují za ukázku slabosti, slzy za ponižující zbytečnost, o níž je zapovězeno mluvit. Proč? Opravdu očekávají, že ženě/dívce srdce roztaje nad kusem kamene? Oh c'mon.
    F: Zlomil se mi nehet, nastává konec světa.
    Další extrém, ze kterého mi cuká v oku a vysychá v ústech - přehnaná přecitlivělost a zveličovaná hysterie. Díky tomu si v posledních měsících čím dál tím víc připadám jako flegmatik, ačkoliv k němu mám asi tak blízko jako havran ke psacímu stolu (why is a raven like a writing desk?). Myslím to smrtelně vážně, opravdu si přijdu jako z jiné planety.

  5. M&F: Neznám tě, ale vím o tobě vše.
    Mám plné zuby lidí, co mě neznají a i přesto mě soudí. Kupříkladu... Je o mně dobře známo, s jakou oblibou chodím na koncerty nebo hudební festivaly. Co se ještě rozšířilo jsou ale mýtusy o tom, že se vůbec neučím, na školu a vzdělání kašlu, kouřím, beru drogy, chlastám a každý týden spím s někým jiným. Lidé mě neznají, ví o mně jen pouhý zlomeček - a i přesto mě soudí, rozšiřují pomluvy a lži.
    You know my name, not my story. / Znáš mé jméno, ne můj příběh.


Dopsala bych toho více, ale usínám nad klávesnicí. Možná ještě něco doplním v průběhu následujících dní. Děkuju za vaši svatou trpělivost. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bony Bony | 28. září 2013 v 19:40 | Reagovat

Ve všech bodech s Tebou ráda souhlasím. (: Fakt mě dokáže udivit, že zlomený nehtíček moc moc bolinká. (: A pánové, co si hrají na drsňáky, většinou něco skrývají. Třeba to, že doma pěkně cupitají a: "Ano, maminko. Jistě, maminko. Hned to udělám, maminko." (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama