Getting depressed.

19. října 2013 v 23:00 | Lexi |  Pieces of my life.

Sedím si tu - unavená, vyšťavená a vůči svému okolí naprosto flegmatická. Tuhle náladu zbožňuju. A abych ji ještě umocnila - a náležitě si ji užila -, pouštím si tu zvuk deště (here) a každých deset minut běhám na záchod. Prostě sobotní večer, jak má být.


Dnešek stál za... když pominu nově koupenou SUKNI (svět se, mí drazí přátelé, vskutku řítí do záhuby, když jsem si já, Já, koupila dobrovolně, za své peníze! sukni) v hodnotě asi 129,-... za nic. Ráno jsem vstávala nepříjemně brzo, jen abych jela na pohovor kvůli práci - nutno dodat, že přes CELÉ město. Ukázalo se, že jsem na to s orientačními schopnosti ještě bídněji, než jsem se kdy domnívala, poněvadž i přes tří ochotné kolemjdoucí, kteří mi podrobně popisovali cestu, se mi podařilo se ztratit. Hned několikrát. Tudíž jsem dorazila pozdě. Vážně jsem udělala dobrý první dojem. (Ale tu práci mááám, máááám! Hujá, hurá!)
Přeskočím až do doby, kdy jsem se zdrchaně dobelhala domů a začala si vařit oběd, protože moje famílie odcestovala na jih za teplem a příbuzenstvem a mne zde ponechala s pouhopouhými ingrediencemi. Samozřejmě, že jsem spálila a připálila, co se dalo. What a surprise.
V pochmurné náladě se vezl celý zbytek mého odpoledne - to když jsem ho naprosto ZABILA učením se na stupidní test z dějepisu. Ale přijdu si inteligentnější a o to šlo, no ne? Přeci... kdo - kromě asi tak poloviny světové popuilace - se může chlubit schopností odříkat jednotlivé psychopaty z řad císařů Římské říše? Hm?


Znáte ten pocit, když víte, že se chystá přijít něco velkého, co možná naprosto změní váš život? U mě tomu tak je právě teď... Cítím... že mám asi otravu jídlem.
.
.
.
Dobře, tak ne, zas tak moc jsem ten oběd nezkazila. Každopádně.
Jde o jednu informaci, výsledek. Má dorazit každým dnem. Už uběhl téměř týden. Najednou mi má nevědomost připadá jako požehnání. Co když, co když se vše jen zhorší? A pokud ne a vše zůstane při starém... je to vůbec výhra? Pochybuji o tom. Spíš bych tu situaci přirovnala k prohranému zápasu.
Mluvím v hádankách a jen jeden člověk na světě mi dokážeže porozumět. Naštěstí si tohle nikdy nepřečte a nezjistí, jak moc se toho všeho bojím. Pro tu osobu jsem silná. Vím, že nemusím být, že na tom nezáleží... Ale užívám si masku, která mě halí před mým okolím.


Raději končím, trochu se to zvrhlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bony Bony | 20. října 2013 v 19:23 | Reagovat

Na tomto článku mě škodolibě pobavily hned dvě skutečnosti:
- nejen můj orientační smysl si bere každý den dovolenou (:
- nejsem jediná holka, která nedokáže uvařit si něco skvělého (:

Moc se mi líbí ten odstaveček, že přijde něco velkého, otrava jídlem. (: Lexi, zbožňuju Tvůj smysl pro humor. (:

P.S.: Sukně jsou fajn. (;

2 Anytt* Anytt* | Web | 31. října 2013 v 17:07 | Reagovat

Ahoj :) Nominovala jsem tebe a Cookies na Liebster Award. Můžete se zúčastnit a odpovědět na nějaké otázky :)
Najdete to na http://hp-pobertove-povidky.blog.cz/1310/liebster-award

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama