Wizards Fight

Wizards Fight - pozastavujeme

24. října 2012 v 13:46 | Lexi
Na dobu neurčitou oficiálně pozastavujeme tuto povídku. Důvodem je nedostatek našeho času a nízký počet čtenářů.

Wizards Fight - Twelfth Part

19. června 2012 v 23:25 | Lexi
Nehybně jsem seděla a pozorovala postavu, rýsující se před brankou našeho plotu. Na to, abych člověka stojícího v ulici viděla ostře a zřetelně, mi ho až moc halily provazce vody a již zmíněná mlha s párou. To mě utvrdilo v přesvědčení, že před domem opravdu stojí můj (ex?) přítel - jedině on dokázal z ničeho nic vyprodukovat dostatek tepla (popřípadě ohně) na to, aby se mu v mžiku povedlo vytvořit mi ze zahrady parní lázně…

Wizards Fight - Eleventh Part

6. března 2012 v 22:13 | Lexi
Jak čas plynul, začínala jsem si pomalu zvykat, že mě lidé označují za blázna. Jak by ne, když jsem se jim marně pokoušela vtlouct do hlavy pravdu o mém týdenním výletu, i když existovaly důkazy, stoprocentně prokazující, že jsem se ztratila pouze na pár hodin. Normální člověk by našel vysvětlení v něčem těžkém, co mu očividně spadlo na hlavu nebo snad v hypnóze. Já místo toho všem vyprávěla o tom, jak jsem strávila s Chrisem Avenuem, který byl mimochodem podle policejních a lékařských záznamů už rok mrtvý, týden ne-li víc v jeho vile na břehu jezera Salt Lake - která zřejmě také nikdy neexistovala. Kupodivu mému příběhu nikdo nevěřil.

Wizards Fight - Tenth Part

22. listopadu 2011 v 0:11 | Lexi
I když mi byla zima a mé smysly byly otupělé, cítila jsem paže, které se mě dotýkaly po celém těle. Zdálo se mi, že v hlasitém řevu, ze kterého mi třeštěla hlava, rozeznávám své jméno. Ničemu jinému jsem nerozuměla, ale pokaždé, když jsem v tom víru hlasů a zvuků zaslechla to jedno, mně velice známe slovo, Rachel, bylo to, jako by mě někdo přitahoval ze světa stínů zpět do slunečního světla. Chvíli to trvalo, ale za několik okamžiků jsem cítila, jak mě ty neznámé ruce zvedly do vzduchu a přenesly mě až k nějakému autu - ještě pořád jsem držela oči pevně zavřené, ale zvuk nastartovaného motoru, bych si ani v tomhle omámeném stavu s ničím jiným nespletla. Vždyť díky tátovi jsem s auty vyrůstala a učila se je milovat. Jenže od té nehody se má láska k nim změnila v nenávist. Zrovna jedno z nich mi vzalo jediného člověka, který mi opravdu rozuměl.

Wizards Fight - Ninth Part

1. listopadu 2011 v 19:11 | Lexi
Stáli jsme po pás v teplé vodě. Slunce se odráželo od hladiny jezera a vytvářelo zajímavý efekt diskotéky. Chvíli jsme tak jen stáli a jeden druhého pozorovali. Pak jsem se k němu natáhla, on se ke mně sklonil a políbil mě. Jednou rukou mě hladil po zádech, zatímco tou druhou si pohrával s mými vlasy. Moje ruce ho objímaly kolem krku a každou chvíli se zabořily do jeho hustých tmavých vlasů, když jsem si k sobě přitahovala jeho hlavu, abych ho mohla políbit. Naše ruce pomalu začaly prozkoumávat tělo toho druhého. Za celou tu dobu jsme se od sebe ani na chvíli neodtrhli. Byla jsem vzrušená, cítila se šťastně, všechno bylo ideální. Otevřela jsem oči - dosud zavřené - a zahleděla se do těch jeho. Byly černé a já se v nich pomalu ztrácela - a pak mi to došlo! Nebyly tak krásné jako vždy, nebyly tak oslnivě modré, nebyly to oči kluka, kterého miluji..

Wizards Fight - Eighth Part

28. srpna 2011 v 2:04 | Lexi
Ani nevím jak, ale podařilo se mu mě zklidnit. Nejprve byl trochu ostražitý a dával si pozor na jazyk, ale nakonec si ze mě už dělal srandu - tak jako vždycky. Smál se mi, že jsem jako taková ta divná ryba, co když se lekne, tak se nafoukne a 'je uražená'. Když se nad tím zamyslím, právě při téhle debatě vznikla moje nová přezdívka, kterou upřímně řečeno nesnáším a kterou mě nazývá jenom Chris (naštěstí jenom v SMSkách a když jsme spolu sami, hlavně asi proto, že jsem mu vyhrožovala.. při představě, že by mě takhle oslovoval na veřejnosti mi naskakovala husí kůže a v očích mi praskaly žilky). Říkal mi Pufík. Proč zrovna Pufík teda nechápu, ale trvalo mi dlouho, než jsem přenesla přes srdce, že si mě Chris spojuje s ostnatou nafukovací rybou.

Wizards Fight - Seventh Part

5. dubna 2011 v 15:15 | Lexi
Dlouho jsme si o tom povídali a rozebírali události posledních pár hodin do podrobností. Přemýšleli jsme, jak je možné, že jsme proti sobě bojovali. Nicméně jsem přišla na to, kam zmizely všechny popáleniny, co jsem měla na celém těle - to byl ten zvláštní pocit, který zaplavil mé tělo. Mám na mysli pálení a chlazení kůže. Chris mě uzdravil. Podle jeho slov už nechybělo málo a opravdu bych zemřela.
Oba dva jsme byli vyděšení z toho, jak se nám vše vymklo z rukou. Byli jsme si vědomi, že jsme se mohli zabít. A přesto jsme jeden druhému pořád věřili a ani jeden z nás nepochyboval o našem sebeovládání. Osudová chyba?

Wizards Fight - Sixth Part

29. března 2011 v 22:35 | Lexi
I přes zavřené oči jsem viděla bílé světlo.
'No to snad ne!' zanadávala jsem v duchu 'Bílé světlo na konci tunelu? Vážně?'
Ne, tak na to jsem nevěřila. Respektive do dnešního dne jsem na to nevěřila - na posmrtný život, převtělování nebo něco podobně šíleného. Ale byla jsem čarodějka a tohle k tomu asi patřilo stejně neodmyslitelně jako třeba krev k upírům nebo úplněk k vlkodlakům. Ještěže nic takového doopravdy neexistuje. U posledního slova jsem se zarazila a znovu nad ním přemýšlela. Neexistuje... jak to vlastně vím? Ještě včera bych byla přísahala, že čarodějky také neexistují. A teď? Jsem jedna z nich! Očividně..

Wizards Fight - Fifth Part

22. března 2011 v 14:16 | Lexi
Měla jsem pocit, že nemůžu být šťastnější i když tohle byla bez pochyb ta nejbláznivější věc, co jsem kdy udělala. Dokonce i včetně toho, když jsem před rokem - v patnácti - řídila zdrogovaná a podnapilá auto.
Prostě jsem se chovala jako pitomej teenager a málem zabila nejen sebe. Teď už jsem byla ale z drog i alkoholu venku a poté, co se mi přihodilo, bych už po trávě nikdy nesáhla.
Zrovna teď se mi ale nechtělo zabývat minulostí. Po dlouhé době jsem byla vysloveně šťastná a to počítám i chvíle s Jaredem. Mezi námi bylo silné pouto, ale prostě tomu vztahu něco chybělo. Cítila jsem to já i on, ale já na rozdíl od něj, našemu vztahu věřila a nepřipouštěla si vady na jeho dokonalosti.

Wizards Fight - Fourth Part

21. března 2011 v 21:18 | Lexi
Když jsem se vzbudila, ležela jsem...kde? Nevím, co to mohlo být za místo, ale podle jasného zeleného světla a vůně stromů pravděpodobně nějaký park. Rozechvěle jsem se posadila a zjistila, že zády ke mně sedí.. kdo? Kdybych alespoň znala jeho jméno..
Nevšiml si, že jsem se probrala, prostě tam seděl, hlava na kolenou. Občas sebou škubl nebo se otřásl.
První instinkt byl, jít k němu a zeptat se, co se stalo, ale brzo se mi vrátily vzpomínky na chvíle, ve kterých jsem se bála o svůj život. Klekla jsem si, otočila se a chtěla si stoupnout, ale zarazil mě jeho hlas.

Wizards Fight - Third Part

21. března 2011 v 16:44 | Lexi

"Takže ty tvrdíš" začala jsem opatrně "Že když se naučím být pořád v klidu, tak budu moct počásí měnit podle libosti a ne jenom podle mých výkyvů nálad?"
"Přesně tak. Postupně se budou projevovat tvé 'zvláštní' schopnosti, ale myslím, že ta tvoje je levitace. Moje například je oheň - dokážu pohledem podpálit všechno, na co si vzpomenu" souhlasil se mnou.
"Počkej, já myslela, že tvoje schopnost je spojená s kecáním do cizích myšlenek" oponovala jsem mu.
"Né, myslím, že to zvládne každý, kdo se bude pořádně soustředit" opravil mě s úsměvem.

Wizards Fight - Second Part

20. března 2011 v 20:55 | Lexi
"Jdi ode mě pryč!!" zašeptala jsem, ale byla si jistá, že mě moc dobře slyšel.
Otočila jsem se, abych utekla, protože věřit tomu co říkal, by bylo šílené. Žila jsem přeci ve 21.století! Čarodějky neexistovaly, neexistují a nikdy existovat nebudou. Není možná! Uznávám, že léčitelé být mohou, ale kouzla a čáry? Vyvolávání duchů? Ne! Tomu nikdo se zdravým rozumem nemůže uvěřit... A já už tuplem ne. Běžela jsem pryč.

Wizards Fight - First Part

20. března 2011 v 17:57 | Lexi
To není možné - opakovala jsem si v duchu pořád dokola.
Mám prostě jen moc bujnou fantasii. Není přece možné, aby se podle mého přání nebo nálady měnilo počasí, abych mohla čerpat sílu ze vzduchu nebo abych mohla ničit věci pouhým pohledem! Jestli je to ale pravda... Co jsem to za zrůdu?!
 
 

Reklama